Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brněnské svépomocné spolky ve světle jejich stanov I.B

5. 12. 2015

Podpůrný fond dělnictva brněnské přádelny na česanou přízi
Podpůrný fond dělnictva brněnské přádelny na česanou přízi sídlící v Brně na ulici Radlas číslo 5 vznikl roku 1936 a jeho účelem bylo: "Spolek má za účel dobrovolně poskytovat svým členům podporu v nemoci i v pádě úmrtí; jiná podpora je vyloučena." [18]. Přičemž však již roku 1926 vstoupil v platnost zákon o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity (tyto události byly u některých profesí pojištěni od sklonku 80. let 19. století a šlo právě o tovární dělnictvo) a stáří (zákon č. 221/1924 Sb. byl přijat roku 1924). Pojištění se vztahovalo na všechny námezdně zaměstnané osoby a i domácí dělníky [19]. Lze tedy předpokládat, že tento podpůrný fond měl vylepšovat příjmy členů spolku v době nemoci dané povinným státním pojištěním a podobně sloužit i v případě úmrtí člena. Jak je totiž patrné ze stanov, tak výše pojistného nebyla určena nemocenskou pojišťovnou a nehradil ji z poloviny zaměstnavatel [20]. Tak tomu totiž bylo u povinného pojištění. Finanční prostředky spolku se skládaly z pravidelných členských příspěvků a příspěvků členů na pohřebné ve výši 1 Kč [21]. Nejvýše přípustný obnos podpor stanovovala valná hromada. Při povolování podpor se přihlíželo k finančním schopnostem spolku. Znovu mohl člen podporu čerpat po 4 nedělích v práci. Při úrazu mohl člen rovněž žádat o povolení podpory v nemoci [22]. Byla zde tedy jistá čekací doba při opakované nemoci. Co se týkalo pohřebného: "V pádě úmrtí některého člena, může výbor povoliti pohřebné. Povolený obnos se použije na zakoupení věnce, zbytek vyplatí se pozůstalým při předložení úmrtního listu, nebo tomu, kdo pohřeb vypravil.". Sebevražda a neštěstí mimo továrnu nevylučovali povolení pohřebného [23]. Dále platilo, že: "Členem spolku může býti každý v závodě zaměstnaný dělník, jenž se zaváže zachovávati stanovy i usnesení valné hromady a výboru a platiti valnou hromadou ustanovené příspěvky a byl přijat výborem. Obnos podpor dle § 3 a 4 jest pohyblivý." [24]. Výbor spolku měl devět členů [25].

 

Tento spolek je tedy zajímavý zejména tím, že doplňoval povinné státní nemocenské pojištění! Funkcionáři spolku pocházeli z Brna a z jeho okolí. Předsedou spolku byl Arnošt Kaláb z tehdy samostatné Líšně. Jednatelem byl Bohumil Kalina z Brna-Slatiny. Relace policejního agenta (!) z 1. září 1937 uvádí, že spolek vyplatil během tohoto roku pohřebné a nemocenské podpory za 12 449 Kč, příjmy činily 12 550 Kč a vydání 14 439 Kč a spolek měl v pokladně a v bance 3 328 Kč [26]. Bohužel o moc více se k tomuto spolku nelze z archivních materiálů dozvědět. Spolek měl čekací lhůtu při opětovném onemocnění a člen měl být zachovalý při respektování stanov i usnesení valné hromady a výboru. Výše podpor pro jednu osobu neznáme, můžeme jen srovnat celkovou částku s částkou dělnické mzdy, která za první republiky činila od 500 do 850 Kč [27]. Spolek tedy ročně hospodařil s ca 20 dělnickými platy.

 

[18] MZA, B26, 2616, čj. 81183, Stanovy Podpůrného fondu dělnictva Brněnské přádelny na česanou přízi v Brně, Radlas č. 5, § 2.
[19] Výstava k výročí 80 let sociálního pojištění začala putovat po České republice [online, 2004]. Dostupný z: http://www.socialni.cz/cz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2004/2004-11-08-vystava-k-vyroci-80-let-socialniho-pojisteni-zacala-putovat-po-ceske-republice.htm.
[20] Urbánková, S. 90 let sociálního pojištění v České republice: 25 let existence České správy sociálního zabezpečení. Brno 2015, s. 10.
[21] MZA, B26, 2616, čj. 81183, Stanovy Podpůrného fondu dělnictva Brněnské přádelny na česanou přízi v Brně, Radlas č. 5, § 5.
[22] Tamtéž, § 3.
[23] Tamtéž, § 4.
[24] Tamtéž, § 6.
[25] Tamtéž, § 10.
[26] MZA, B26, 2616, čj. 81183, Relace policejního agenta z 27. 8. 1937.
[27] Vondra, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4, s. 62.