Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V roce 2013 vyšla kniha "Historie české sociální práce v letech 1918-1948" autorky Pavly Kodymové. Útlá kniha se primárně zabývá sociální prací, jejím vývojem a vývojem profese sociální pracovnice (tehdy šlo výhradně o ženy) v daném období. Dále vzděláváním sociálních pracovnic a teoriím a metodám sociální práce v Československu (Protektorátu Čechy a Morava) v uvedených letech. Protože však sociální práce se úzce váže k sociální péči, tak je logické, že se tato kniha hojně věnuje i tomuto tématu. A to nejen v době mezi lety 1918 až 1948, ale věnuje se i situaci sociální péče na sklonku habsburské monarchie. V tomto příspěvku se podíváme na to, jak vidí tato kniha sociální péči v době sklonku habsburské monarchie a v době tzv. první československé republiky. Už teď je však možné uvést, že soukromá sociální péče (charita) je zde prezentována jako rozsáhlá a významná.

Jedním z bodů kritiky socialismu (veřejného vlastnictví výrobních faktorů, vztahuje se to ale částečně i na intervencionismus), je poukaz na nemožnost ekonomické kalkulace za socialismu. Jde vůbec o hlavní bod kritiky socialismu: „Proč tedy socialismus i přesto nefungoval a fungovat nebude? Kvůli tzv. problému ekonomické kalkulace, respektive nemožnosti ekonomické kalkulace v socialismu. Nikoliv motivace, ale ekonomická kalkulace je tím konečným hřebíkem do rakve tohoto populárního společenského uspořádání.“

Přidávám sem svoji druhou elektronickou knihu "Bylo za komunistů lépe?" (napsanou v letech 2013 a 2014 jako série článků pod názvem "Za komunistů bylo lépe?"). Tato kniha je stručným a čtivějším výtahem z knihy "U rudého snědeného krámu" (viz příspěvek ze dne 14. května 2014) a je tedy opět příspěvkem k dnešní polemice o nedostatcích v zásobování, v kvalitě zboží, o stavu průmyslu, o hospodářské kriminalitě a podobně, v době vlády komunismu. Tato diskuse se dnes často nese v duchu vzpomínek, které však, jak je známo, mohou být po letech deformované tím, že lidé zapomínají. Vliv má i fenomén vzpomínkového optimismu, který vede k tomu, že lidé mají sklon pamatovat si jen to dobré a špatné vzpomínky jsou z paměti vytěsňovány. To je výhodné, protože to zbavuje člověka strachu a stresu a činí to jeho život příjemnějším. Avšak má to i nevýhodu, která spočívá v tom, že se člověk může po letech opět spálit o stejná kamna. Tato kniha se zaměřuje právě na to špatné. Na to, co bylo už mnohdy z paměti vytěsněno. To, že se tato kniha zabývá temnými stránkami socialistického hospodářství, neznamená, že tyto stránky působily nutně trvale (například trvalé nedostatky v dodávce zboží). Stejně tak to neznamená, že se někdo nemohl mít dobře, a to i tehdy, pokud si nepřikrádal a nebyl zrovna nějakým funkcionářem. V této knize k čtenáři budou hovořit o nedostatcích v zásobování, v kvalitě zboží, o špatném stavu průmyslu, o hospodářské kriminalitě a podobně, sami tehdejší komunisté!

Tento (28.) týden vyšla první moje tištěná publikace "Příspěvky k dějinám divokého kapitalismu". Tato publikace se zabývá obdobím tzv. divokého kapitalismu, a to obdobím 19. století a počátku 20. století. Tato epocha nemá většinou mezi lidmi dobrý zvuk i přes do té doby nevídaný hospodářský pokrok. Publikace má za úkol ukázat pomocí tří příspěvků na světlé stránky tzv. divokého kapitalismu.

Starší (ca rok 2010) kritika druhého pilíře důchodového systému.

Zajímavé práce na téma peněz a jejich vývoje a použití ve středověku od nedávno zemřelého francouzského historika Jacques Le Goffa. I když je práce zasazena do převládajícího neoklasicko-keynesiánského ekonomického paradigmatu a sem tam si odporuje, tak stojí za přečtení. Zajímavá je například měnová decentralizace v ražbách, použití komoditních peněz, půjčkách poskytovaných kláštery, zásahy vládců apod.

S chudobou bývá často spojována větší kriminalita a větší nečistota a nepořádek. Někdy tomu, tak být skutečně může. Je to vidět třeba zde [1]. Nebo již dříve jsme v této sérii uvedli, že na straně 74 Sarrazinovi známé knihy „Německo páchá sebevraždu: jak dáváme svou zemi všanc“ je uvedena tabulka indikátorů sociálního chování pro Berlín pro začínající školáky. Ve stručnosti jde z této tabulky vyčíst, že čím chudší lidé, tím větší procento z nich méně o sebe dbá. Z této tabulky (a jiných dvou zde uvedených tabulek) je patrné, že žádný z uvedených nedostatků nesouvisí s materiálním zajištěním rodiny. Já jsem doplnil, že sledovaná položka nadváha a přítomnost televize v dětském pokoji znamenají spíše známku určitého blahobytu. Dle Sarrazina tedy pozorované deficity v sociálním chování nejnižších vrstev sice úzce souvisejí s jejich materiálním statusem, avšak nemohou z něj být kausálně vyvozeny. Dle autora i rodina, která žije z podpory v nezaměstnanosti druhého stupně (v Německu), může dbát na to, aby si děti pravidelně čistili zuby, nedívaly se bez dovolení na televizi, měly doma pravidelně teplé jídlo a stravovaly se zdravě a vyváženě, měly dostatek pohybu [2]. Na něco podobného se zaměříme i v tomto článku. Budeme zkoumat to, zda chudoba skutečně automaticky znamená nutně větší kriminalitu a nečistotu a nepořádek. Nemusí jít totiž skutečně o kausalitu, kdy chudoba je příčinou vyšší kriminality a nečistoty a nepořádku, ale může jít jen o souběh dvou věcí, mezi kterými není přímá příčinná souvislost. Může jít také o věci, které jsou vyvolány něčím dalším, co vede jen k tomu, že se projevují současně. Zaměříme se na období 2. půle 19. a začátku 20. století a budeme zkoumat pro účely zjištění nečistoty a nepořádku fotografický materiál z té doby. U kriminality musíme vystačit s citacemi a podíváme se i do poloviny 20. století. Je nutné si jen uvědomit, že tehdejší chudí byli mnohem mnohem chudší než dnešní chudí. Ba i bohatí se tehdy museli obejít bez věcí, které jsou dnes běžné prakticky v každé rodině včetně těch chudých.

Před dvěma lety jsem napsal článek o podnikatelích tzv. období divokého kapitalismu (19. století a 1. polovina 20. století) na základě prvního dílu monumentální "Historické encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století". Tato encyklopedie umožňovala nahlédnout různé "tváře" podnikatelů tohoto převratného období. Zabýval jsem se tenkrát převážně dobrotivou "tváří" těchto podnikatelů. Nyní nadešel čas v podobném duchu zpracovat i druhý díl této encyklopedie.

Partekon, nebo-li participativní ekonomie, představuje ekonomiku založenou na společenském vlastnictví a plánovanou pomocí (údajně) decentralizovaného systému plánování (ve skutečnosti vzniká centrální plán) jednotlivci a spotřebitelskými radami a radami pracujících, které mají různé úrovně od místní a podnikové až po celostátní. V současnosti se jedná alespoň u některých bližních o relativně populární koncept alternativní ekonomiky. Tuto ekonomiku si nyní přiblížíme a podrobíme ji kritice, aniž bychom však zde probrali vše. Podkladem nám zde bude kniha od Michaela Alberta zvaná "Partekon: život po kapitalismu: [participativní ekonomika]", která vyšla i v češtině.

Partekon, nebo-li participativní ekonomie, představuje ekonomiku založenou na společenském vlastnictví a plánovanou pomocí (údajně) decentralizovaného systému plánování (ve skutečnosti vzniká centrální plán) jednotlivci a spotřebitelskými radami a radami pracujících, které mají různé úrovně od místní a podnikové až po celostátní. V současnosti se jedná alespoň u některých bližních o relativně populární koncept alternativní ekonomiky. Tuto ekonomiku si nyní přiblížíme a podrobíme ji kritice, aniž bychom však zde probrali vše. Podkladem nám zde bude kniha od Michaela Alberta zvaná "Partekon: život po kapitalismu: [participativní ekonomika]", která vyšla i v češtině.

Partekon, nebo-li participativní ekonomie, představuje ekonomiku založenou na společenském vlastnictví a plánovanou pomocí (údajně) decentralizovaného systému plánování (ve skutečnosti vzniká centrální plán) jednotlivci a spotřebitelskými radami a radami pracujících, které mají různé úrovně od místní a podnikové až po celostátní. V současnosti se jedná alespoň u některých bližních o relativně populární koncept alternativní ekonomiky. Tuto ekonomiku si nyní přiblížíme a podrobíme ji kritice, aniž bychom však zde probrali vše. Podkladem nám zde bude kniha od Michaela Alberta zvaná "Partekon: život po kapitalismu: [participativní ekonomika]", která vyšla i v češtině.

Postupně zde budu přidávat díly původní série článků "U rudého snědeného krámu" (vyšlo původně na www.mises.cz), z které byla extrahována notně zkrácená verze v podobě série článků "Za komunistů bylo lépe?". Vzhledem ke značné rozsáhlosti této série jsem ji rozčlenil na menší úseky. Tuto sérii jistě není nutné číst celou, stačí se tu a tam občas začíst a nahlédnout do časů minulých. Tato série článků je zde na webu dostupná celá v jednom pdf dokumentu.

V tomto příspěvku se nebudeme snažit pokračovat v díle dnes již poněkud zapadlého spisovatele Ignáta Herrmanna. Koneckonců hlavní postava románu a filmu kupec Žemla přece spáchal sebevraždu a postavu rytmistra Kyllijána v socialistickém hospodářství pro to, aby byly krámy, jako vyjedené, nepotřebujeme. Primárně se zde budeme zabývat nedostatky v zásobování obchodů v době vlády komunismu v Československu, ale narazíme i na jiné problémy.