Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život křesťanských Koptů v muslimském Egyptě

6. 4. 2019

„Část islámu, která je politická, není jako kterékoliv jiné náboženství“
Fayez El Giheny

 

"Pokud si muslimové chtějí místo našeho občanského zákoníku uspořádat svoje soukromé vztahy podle práva šaría, proč by nám to mělo vadit?" (Ing. Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu)

 

Tento článek pojednává o situaci Koptů v moderním Egyptě. Koptové jsou etnikem, které bylo usazené v Egyptě před příchodem Arabů. A jde zároveň o náboženskou menšinu, která ve většinově islámské společnosti vyznává křesťanství. Koptů je dle odhadů od 5 do 15 % obyvatel Egypta (Viz anglická wikipedie, heslo „Christianity in Egypt“), čili jde o dost velkou menšinu s miliony osob. Jako podklad mi pomůže kniha „O islamizaci a demokracii v Egyptě“ americko-koptského profesora Fayeza El Giheny, který z Egypta pochází a kniha našich religionistů, orientalistů a historiků ve „Stínu islámu“. Stať v podstatě ilustruje život náboženské menšiny v relativně moderním, celkem otevřeném (běžná dovolenková destinace) a hospodářsky relativně úspěšnějším muslimském státě.

 

Praxe
Situace v Egyptě po svržení krále Farúka I., a po té, co se moci ujal president Gamál Abdel Násir (1918-1970) nebyla dle profesora El Giheny Koptům příznivá. Malá odbočka: roku 1935 byla v Egyptě založena strana Mladý Egypt (Misr al-Fatáh) podle modelu NSDAP a oficiálně používala římský pozdrav a její stoupenci vykřikovali hesla "Egypt nade všecko!". S touto stranou se Muslimské bratrstvo spojilo. Zajímavé ovšem je, že v této straně se angažovali dva tehdy mladí důstojníci: Gamál Abdel Násir a Anvar as-Sadát a oba byli stoupenci těsné spolupráce s Muslimským bratrstvem (1). Ale zpět k tomu, co uvádí El Giheny. Proti Koptům, které neměl podobně jako Židy v oblibě (ty ale rovnou vyhnal bez jejich majetku), nasadil Násir dvě techniky: „znárodnil všechny soukromé podniky, které byly v majetku křesťanů. A zjistil, že křesťané jsou lépe vzdělaní díky francouzským jezuitům, kteří otevřeli mnoho různých škol, a všechny je vyhnal. Všichni jsme tam chodili, i já jsem chodil do jezuitské školy, dokud se Násirovi ta myšlenka nezalíbila, zestátnil školní vzdělání a zavedl předměty a stejné osnovy, jaké byly ve státních islámských školách. Takže už nebyl rozdíl mezi soukromou a státní školou.“ (2). Násir, podporovaný mimo jiné i SSSR a Československem, dále: „Také zkonfiskoval všechny velké statky, které patřily křesťanům, a rozdal je drobným islámským rolníkům. A když někdo zemřel a chtěl odkázat peníze církvi, jednou z jeho technik, jak nás ožebračit, bylo sebrat to našemu biskupovi a dát to vrchnímu muslimovi, ministrovi pro islámské záležitosti. Takže došlo k tomu, že když jste chtěli například darovat dům církvi, aby církev mohla vybírat nájem a rozdávat ho chudým, muslimové nájem z domu rozdávali pouze chudým muslimům, a ne křesťanům. Takže cílem Násira a po něm částečně i Sadata bylo vyždímat z koptické obce poslední šanci na přežití.“ (3). Jak si dle El Giheny přisadil právě zmíněný nástupce Násirův president Anvar as-Sadat (1918-1981)? Ten měl vyloučit Kopty z každého pořádného zaměstnání. Zároveň zařídil, že se musí všechny koptické záležitosti vyřizovat přes ministerstvo vnitra. Pro příklad pokud by chtěl děkan nějaké školy jmenovat Kopta vedoucím katedry, tak to musí být schváleno ministerstvem vnitra nebo jeho tajemníkem (4).

 

El Giheny pokračuje: „Pokud si chcete postavit kostel v Egyptě, potřebujete k tomu podpis presidenta Egypta. Teď už víte, proč se z nás stali takoví chudí a zaostalí lidé. Nejen na opravu kostelů, ale i výměnu okna rozbitého kostela jste potřebovali podpis presidenta. I na opravu toalety bylo potřeba sehnat povolení od presidenta. Získat toto povolení trvá většině kostelů v Egyptě pětatřicet let, a i to se děje jen pod tlakem západních vlád.“ (5). Zde si už nejeden čtenář asi řekne, tak to už autor přehání, to není možné. Ale podívejme se do knihy, kterou vydali naši religionisté, orientalisté a historici, kteří se zabývají islámskými zeměmi Blízkého východu a učí na univerzitách anebo působí v Akademii věd: v Egyptě je v ústavě zakotveno, že islám je státní náboženství a islámské právo čili šarí'a je od roku 1980 základním zdrojem (nikoliv jen jedním ze zdrojů) pro právo civilní, takže křesťanům je zakázáno konat misijní činnost. A: "Další restriktivní opatření, která stát uplatňuje vůči koptské komunitě, spočívají ve značně složitých a mnohdy nesplnitelných podmínkách pro stavbu nových kostelů a společenských místností." (6). Islamisté pak třeba i nařídili kvůli prasečí chřipce vybít všechny prasata v jižní Káhiře. Zřejmě však tímto chtěli zasáhnout "nevěřící" (7). To ukazuje i zřejmou nevýhodu velkého státu, který "kecá" do všeho. Snadno ho lze neužít proti utlačovaným. A to se zde bavíme o relativně otevřeném a moderním Egyptě. Pozitivní aspoň je, že někteří běžní egyptští muslimové byli ochotni po svržení Muslimského bratrstva chránit koptské kostely před útoky islamistů a jejich sympatizantů (8).

 

Podle profesora El Giheny bylo od roku 1972 do roku 2012 zaznamenáno 4 500 násilných činů proti Koptům. Například 14. srpna 1981 bylo více než 1 100 Koptů mučeno a 21 jich bylo zabito na ulici (9). V tomto směru je nevýhodný hadís, který praví, že: Muslim nesmí být potrestán trestem smrti za zabití nemuslima (10). To je potřeba chápat v kontextu toho, že proti muslimovi smí svědčit pouze muslim, pokud tedy není k dispozici muslimský svědek nebo muslimský svědek nechce svědčit proti muslimovi, muslim je uchráněn jakéhokoliv případného trestu (11). Tedy nemusí jíti nutně o trest smrti. Malé vysvětlení k roku 1981. Tehdy došlo k jednomu z největších útoků proti Koptům a jedno periodikum vydávané Muslimským bratrstvem následně publikovalo články vyzívající k zúčtování s Kopty. Presidentu Sadatovi nezbylo než proti islamistům zakročit. Ovšem vedle islámských extrémistů došlo kvůli řekněme zdejší politické korektnosti k zatčení i Koptů, a to třeba i osmi biskupů, 13 kněží i s rodinami a několika desítek laiků. Uvězněn byl i samotný patriarcha Šenúda III. I přes to byl ovšem president Sadat islamisty zavražděn (12). Zajímavé je i to, že ani režim presidenta Mubáraka si nedovolil, ve snaze nepopudit proti sobě radikální islamisty, v mnoha případech vyšetřit případy konfesijního násilí. A to dokonce tak, že nejen, že útočníci zůstali nepotrestáni, ale kriminalizovány byly oběti. Dokonce ani takový bezohledný útok v noci z 31. XII. 2010 na 1. I. 2011, kterému padlo za oběť při bohoslužbě na 23 Koptů, zůstal kvůli neschopnosti anebo záměru nevyšetřen (13). Podle profesora El Giheny má Muslimské bratrstvo buňky již v celém světě a ovládá i mnohé údajně umírněné muslimské organizace na Západě (14).

 

Dále El Giheny píše o konvertování k islámu: „Lidé konvertovali z mnoha důvodů. Máme hodně chudých Koptů a my žijeme v neustálém boji s vládou. Vláda nás čím dál víc ochuzuje, abychom se jim poddali. Ti z nás, co jsou trochu bohatí, platí těm chudým, aby nekonvertovali. Ale nemůžeme podpořit finančně každého chudého Kopta, a někteří z těch, kteří na islám konvertovali, jsou muslimštější než muslimové. A pak jdou a škodí své vlastní rodině jako pomstu za to, že vy jste mě nechali chudého.“ (15) Vláda tak vytváří ekonomický tlak, aby bylo ekonomicky výhodné přestat být křesťanem. Jistou nadějí je to, že dochází i konverzím od islámu, byť jde o rizikovou činnost: „V Saudské Arábii je hodně konvertitů od islámu, nejméně 350 mých známých nebo těch, o kterých vím, kteří konvertovali od islámu k humanismu nebo křesťanství, 20 % Berberů v Alžírsku a Maroku konvertuje zpátky ke křesťanství. Největší neštěstí pro Saudskou Arábii je černá Afrika, kde se konverze ke křesťanství hodně šíří z jihu, a proto tam jsou teď, v Súdánu, v Nigérii třenice mezi islámem a křesťanstvím.“ (16). Přiznám se, že těch 20 % u Berberů se mi zdá až moc, ale nějaké takové tendence zřejmě existují (včetně nárůstu počtu bezvěrců, jak upozorňuje Abdel-Samad, H – jeho kniha viz poznámky).

 

Západ
Profesora El Giheny upozorňuje i na infiltraci (nejen) Západu. Pro příklad Saudská Arábie dává finanční dary univerzitám na to, aby zakládaly katedry islámu. Ve Spojených státech se dle jednoho zjištění učí džihád v 75 % mešit, a že se tam v podstatě zaměřují na násilné verše v medinské části Koránu. Odhaduje se, že Saudská Arábie investovala do mešit po celém světě 150 až 180 miliard dolarů. Dle něj ve Spojeném království funguje 85 šaría soudů a ve Francii je 750 no-go zón (17). Upozorňuje také na známého imáma Anjama Choudaryho ze Spojeného království, kterého zároveň tak trochu „oceňuje“ za to, že mluví jasně a přímočaře: „My vás ovládneme, my vás přepadneme, nastolíme tu šaríu.“ (18). Prostě je to pozitivní člověk.

 

Teorie
Jako zajímavost uveďme ještě to, že El Giheny píše, že Mohamedovi byl Korán zjeven ve dvou fázích: „V mekkánském období, a pak když Mohamed odešel z Mekky a emigroval do Mediny. A jak vidíte, když žil v Mekce, verše jsou o lásce, míru, není v nich nenávist ani zabíjení. Pak řeknete, že v náboženství nemá být žádné donucování. Ale když odešel do Mediny a začal si tam budovat armádu, začal také hlásat zabíjení bezvěrců… Jeho příchodem do Mediny byly zrušeny všechny verše, které řekl v Mekce. Alláh mu dával verše, které přímo ruší ty předchozí. Platnost těchto veršů byla zrušena pozdějšími verši, ale muslimové si je v Koránu nechávají doteď… Všechny ty verše z Mediny, říkáme jim verše meče – tak jim říkají muslimští učenci, ne já – a tam je asi šest set padesát různých veršů, ve kterých je v podstatě jen nenávist k bezvěrcům a které vyzívají muslimy, aby bezvěrce zabíjeli.“ (19). Je ovšem pravda, že není úplně jasné, které verše jsou novější, a které starší. A do jisté míry si výklad svatých textů může muslim de facto přizpůsobit obrazu svému. Nicméně: "Ve své novodobé edici obsahuje Korán 6 235 veršetů; zhruba deset jich hlásá milosrdenství, nějakých dvě stě padesát jich volá po svaté válce a zkáze nevěřících." (20). K tomu netřeba nic dodávat. Můžeme uzavřít, že život náboženské menšiny v relativně moderním, celkem otevřeném a hospodářsky relativně úspěšnějším Egyptě není zrovna valný. To dokládá i to, že v seznamu zemí, kde to mají křesťané nahnuté je Egypt na 16. místě. (21) Výše citovaný ředitel Liberálního institutu se tedy mýlí.

 


Poznámky:
(1) Abdel-Samad, H. Islámský fašismus: Analýza. Praha: Euromedia Group a. s. - Knižní klub 2016, s. 33-34.
(2) El Giheny, F. O islamizaci a demokracii v Egyptě. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2016, str. 29-30.
(3) Tamtéž, str. 30.
(4) Tamtéž, str. 31.
(5) Tamtéž, str. 33.
(6) Gebelt, J. a kol. Ve stínu Islámu: Menšinová náboženství na Blízkém východě. Praha: Nakladatelství Vyšehrad 2016. ISBN 978-80-7429-692-5, str. 176.
(7) Abdel-Samad, H. Islámský fašismus: Analýza. Praha: Euromedia Group a. s. - Knižní klub 2016. ISBN 978-80-242-5533-0, str. 76.
(8) Gebelt, J. a kol. Ve stínu Islámu: Menšinová náboženství na Blízkém východě. Praha: Nakladatelství Vyšehrad 2016. ISBN 978-80-7429-692-5, str. 183.
(9) El Giheny, F. O islamizaci a demokracii v Egyptě. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2016, str. 31-32).
(10) Tamtéž, str. 32.
(11) Tamtéž, str. 33, pozn. 44.
(12) Gebelt, J. a kol. Ve stínu Islámu: Menšinová náboženství na Blízkém východě. Praha: Nakladatelství Vyšehrad 2016. ISBN 978-80-7429-692-5, str. 176.
(13) Tamtéž, str. 178.
(14) El Giheny, F. O islamizaci a demokracii v Egyptě. Pstruží: Lukáš Lhoťan 2016, str. 41.
(15) Tamtéž, str. 48.
(16) Tamtéž, str. 49.
(17) Tamtéž, str. 42-43.
(18) Tamtéž, str. 43.
(19) Tamtéž, str. 20-21.
(20) Ouředník, P. Antialkorán: aneb nejasný svět T. H. Praha: Volvox Globator 2017, ISBN 978-80-7511-359-7, str. 32.
(21) World Watch List [online, 2018]. Dostupný z (přístup III/2019):  http://www.opendoorsusa.org/christian-persecution/world-watch-list/.