Jdi na obsah Jdi na menu
 


T. G. Masaryk, Ludwig von Mises a klasický liberalismus (III/III)

27. 11. 2015

V závěrečném díle se zaměříme na Masarykovy postoje a názory k pozemkové reformě a hospodářské politice státu.


7. Pozemková reforma
V ČSR se po první světové válce uskutečnila pozemková reforma. Tato byla uskutečněna ve 13 státech tehdejší Evropy (z celkových 32), v některých však nevedla téměř k ničemu. V ČSR se konfiskovala (dobovou terminologií zabírala) zemědělská půda nad 150 ha a veškerá půda nad 250 ha (ze záboru existovaly však vyjímky). Tato půda patřila většinou šlechtě, církvi a velkostatkářům. Půda se nekonfiskovala bez náhrady, ale vykupovala se. Výkupní cena byla stanovena na základě let 1913-1915 a činila asi třetinu tehdejší tržní ceny. Přijemci konfiskované půdy byli nejčastěji malorolníci, střední zemědělské vrstvy, obce (hlavně lesy) a stát [1]. Celkem změnilo majitele asi 28% veškeré půdy [2].

 

Z pohledu klasického liberalismu se jedná o porušení soukromého vlastnictví (jak majitelů pozemků, tak daňových poplatníků - ti platí výkupní cenu). Někdo by však mohl namítnout (tato námitka se však nevztahuje na daňové poplatníky a nové majitele půdy), že pozemková reforma mohla být jakýmsi odškodněním za dřívější robotu (robota byla zrušena roku 1848, ale za určitou finanční náhradu, kterou museli platit bývalí robotníci - tato byla alespoň na Moravě splacena většinou do začátku 20. století). Jaké důvody uváděl Masaryk, který pozemkovou reformu podporoval a se zájmem sledoval [3]? V Masarykových očích měla pozemková reforma jednak odčinit mnohem starší událost než byla robota - konfiskaci, které se dopustili Habsburkové po porážce stavovského povstání na Moravě a v Čechách po roce 1620 a při které přišla o majetek zejména šlechta (většinou česká) a některá města. Za druhé tu byl sociální motiv: "Když mluvím o naší pozemkové reformě jako o revolučním postupu a o úspěchu, myslím to v tom smyslu, že tu došlo k zásahu do soukromého vlastnictví, při kterém byla půda přidělena hospodářsky slabším, což také měl být vlastní smysl pozemkové reformy." [4]. Podle Masaryka se touto reformou předešlo sociálním výbuchům a bylo jí také posíleno (!) soukromé vlastnictví: "Jestliže odpůrcové naší reformy se dovolávají svatosti soukromého majetku, tedy nevidí, že pozemkovou reformou na místě několika set velkostatkářů stalo se soukromými majiteli více než půlmiliónu lidí." [5]. Jako negativa pozemkové reformy viděl Masaryk chyby, korupci s ní spojenou, a to že se objevili noví zbohatlíci. Vcelku ovšem reformu považoval za úspěšnou [6].


8. Masaryk, ekonomie a hospodářská politika
Na začátku druhého dílu příspěvku o T. G. Masarykovi a klasickém liberalismu jsme uvedli Misesův názor na funkce státu. Stát má zaručovat ochranu života a zdraví, svobody a soukromého vlastnictví proti násilným útokům [7]. Tato definice nedává státu žádný prostor pro zasahování do ekonomiky - tj. dobrovolných mezilidských směn (respektive stát pouze vybírá daně na svůj provoz, který plyne z jeho úkolu ochraňovat proti násilí).


Masaryk uvedl, že v národohospodářských otázkách není odborník [8]. Sám nepovažoval hospodářské poměry za jediný základ celého společenského života [9]. Stát však pro něho byl útvar založený na jednotě hospodářství, které sjednocuje občany skrze jejich zájmy [10]. M. Kučera uvádí u Masaryka nedokonalý ponor do ekonomie. Podle téhož však Masaryk sledoval růst vnitřního dluhu Rakouska-Uherska a jeho finanční politiku [11]. F. Vencovský ve své knize "Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948" zařadil i kapitolu o Masarykovi, s tím že tento ovlivnil a utvrdil svým dílem "Otázka sociální" přesvědčení předních českých ekonomů o podstatě hospodářské hodnoty [12].

 

V Masarykově knize "Otázka sociální", která se zabývá zejména sociologickou a filosofickou kritikou marxismu, se ke slovu dostává i kritika z pohledu ekonomie. Masaryk zde kritizuje Německou historickou ekonomickou školu: „Kdo vidí pravdu jen ve vývoji historickém, může si ovšem takto den ze dne stavět mínění vedle mínění a nemusí ho to zarážet.“ [13]. Kritizoval zde i Marxovu pracovní teorii hodnoty: „Není pochybnosti, že Marxova teorie hodnotní je jednostranná – práce sama hodnoty nevytváří a neurčuje.“ [14]. Ilustroval tuto kritiku na půdě, která není produktem práce, na prodeji svědomí, nemožnosti převést práci na práci jednoduchou - příklad sochaře, nádeníka a myslitele atd. [15]. Sám Masaryk opírá hodnotu o užitek: „Práce sama o sobě přeměňuje přírodniny a věci vůbec; ale je otázka docela jiná, zdali bude ta přeměna někým a kdy uznána jako užitečná a vhodná, bude-li se komu líbit. Tj.: hodnota vzniká tímto uznávajícím úsudkem, ať se úsudek ponese výslovně nebo nevýslovně, pouhým užíváním.“ [16]. Masaryk požadoval dělbu práce a specializaci za nutné a upozorňoval i na význam podnikatelů pro hospodářství [17]. Dodejme, že význam podnikatelů pro hospodářství a uspokojení potřeb spotřebitelů, vzdvihuje zvláště Rakouská ekonomická škola, jejímž člením představitelem byl zde často citovaný Ludwig von Mises. Vedle použití logických argumentů, Masaryk kritizoval Marxe také z pohledu statistiky a hospodářské historie [18]. Naopak s Marxem souhlasil v následujícím: „Ale opakuji: pravda je, že takových [tj. špatných, pozn. autora] kapitalistů, jak je líčí Marx, je také dost a víc, než je společnosti zdrávo. Jsou to všichni ti kapitalisté, kteří právě doslova dělají to, co Marx vytýká – je to všecka ta moderní a nejmodernější lichva, která ve velikém slohu a notabene pod záštitou zákonů provozuje své lupy docela bezohledně a beztrestně.“ [19]. Také uvádí, že "Kapitál" a zejména jeho první svazek, představují denunciaci vykořisťování a horoucí apel na právo a humanitu [20].

 

Co se týká ekonomických škol a ekonomů, tak Masaryk pracuje v knize "Otázka sociální" se slavnými jmény Klasické školy: A. Smith, D. Ricardo, T. R. Malthus, J. S. Mill atd. Vedle toho se najde několik zmínek a odkazů na autory Rakouské školy: C. Meger, E. v. Böhm-Bawerk a F. Wieser. Podobně je tomu u výše zmíněné Německé historické školy. Nechybí také odkaz na W. S. Jevonse anebo A. Marshalla. Na staně 31 a 32 prvního svazku této knihy pak Masaryk uvádí i kratší seznam národohospodářské literatury. Předběžně můžeme tedy soudit, že Masaryk měl nějaké znalosti ekonomie, které nebyly povrchní, ale na druhou stranu zřejmě nepřikládal ekonomii příliš velký význam (viz výše).

 

Zde ještě uvedeme několik Masarykových konkrétních hospodářských návrhů a postojů z doby jeho prezidentování. Ve svém projevu v plzeňských "Škodových závodech" Masaryk v roce 1919 kladl, co se týká výroby (zřejmě pod vlivem řízeného válečného hospodářství), důraz na státní administraci [21]. V novoročním poselství roku 1922 však na druhou stranu prohlásil před zástupci Národního shromáždění: "Nerovnost do jisté míry znamená individualismus, bez něhož není úspěšné hospodaření a úspěšná společenská činnost vůbec možná." [22]. O rok později se vyslovil pro odstranění různých omezení volnosti obchodu, ovšem s argumentem, že je dnešní doba nevyžaduje [23]. Na druhou stranu v roce 1926 tvrdil, že by obce neměly připouštět předražování stavebních pozemků. V roce 1928 uvedl, že stát musí být na stráži a připraven k pomoci v případě krizí v jednotlivých odvětvích, a že stát má obezřetně stanovovat úrokovou míru [24]. V roce 1930 (snad již pod vlivem hospodářské krize) se vyslovil pro následující návrh: "...je s prospěchem vytvořit organizaci, která by zvýšila evropskou prosperitu a mohl Evropu i více zabezpečit. Nelze očekávat od žádné země, že se vzdá svého průmyslu, ale mohlo by se dosíci toho, aby se průmysl rozdělil tak, aby se v každé zemi pracovalo jenom v těch odvětvích, pro které jsou příznivé výrobní předpoklady. To by byl už velký krok kupředu, k racionalizované organizaci evropského obchodu." [25].


9. Pár zajímavostí
Dle S. Poláka: "Vedle ustavičného promýšlení "konkrétní logiky", to jest, konec konců, vědecké filosofie, Masaryk neúnavně četl beletrii a sledoval ostatní obory umění, neboť, jak prohlásil, "umělecké poznání je nejvyšší poznání lidské."." [25A]. Jinde tentýž podobně píše, že Masaryk: "…ukájel svou uměleckou touhu nekonečnou četbou básní a románů: z nich, ještě víc než z odborných děl filosofických, čerpal i hlavní podněty pro své myšlenky. Jeho programový konkrétismus přímo souvisel s jeho přesvědčením, že umělecké poznání je nejvyšší poznání lidské." [25B]. To jsou zajímavé informace.


Dle výše zmíněného J. L. Fischera Masarykova filosofie není platónská, ale utilitárně empirická. Polák k tomu dodává, že nelze popřít, že v Masarykově myšlení má významné místo intuice a že osobnost takto harmonická nutně přesahuje ony abstraktně vytčené hranice. Filozof Em. Rádl napsal úvahu o Masarykově realismu jako vědomé oposici proti chorobnému subjektivismu, jehož nebezpečí Masaryk rozpoznal [25C]. Ve stati "Ideály humanitní" Masaryk psal na adresu pesimismu, že: "Podle Schopenhauera - a vtom jest také Stirner a jiní důsledným subjektivistou - hmota, svět vnější vlastně není, jest jen představou iluzorního a iluzivního rozumu: odsud titul jeho hlavního spisu: Svět jakožto vůle a představa." [25D]. Mises byl sám stoupencem a spolutvůrcem Rakouské ekonomické školy, která je založena především na tom, že lidé vnímají realitu světa subjektivně. Máme zde subjektivní náklady obětované příležitosti, subjektivní Bawerkovu teorii hospodářské hodnoty statků, porovnávání škál preferencí jednotlivců mezi sebou nemůže být objektivní apod. Zdálo by se, že Masarykova kritika se týká v tomto směru i Misese a rakouské ekonomické školy, avšak je zde jeden podstatný rozdíl. V představách této školy svět skutečně je a není jen představou iluzorní a iluzivního rozumu. Svět je však pouze subjektivně jednotlivci interpretován a vnímán.


V tomto bodě je také nutné uvést, že čtenář této statě může nabít někdy dojmu, že Masarykovy názory jsou někdy docela nekonzistentní. Byla-li Masarykova teorie skutečně (objektivně) utilitárně empirická (viz srovnej také s výše uvedeným: Posuzoval různé formy vlastnictví a jejich vývoj především utilitárně – jako prostředek k dosažení cíle) a nebyl-li Masaryk "subjektivistou", tak by to tuto nekonzistenci mohlo vysvětlovat (z pohledu Masaryka by pak ovšem o nekonzistenci nešlo). Z pohledu Rakouské ekonomické školy by však šlo ve skutečnosti o falešný objektivismus, přesněji spíše vlastní subjektivní soudy, které nad to nemohou vzít v potaz ohromné množství informací, které mají být zpracovány, a také to, že budou v budoucnosti objeveny další a další informace, které mění význam i stávajících informací. Problém by byl také s empirismem, který může vést k tomu, že korelace mezi událostmi jsou mylně vydávány za kauzuality.


10. Závěr
Pokud došel trpělivý čtenář až sem, nebude pro něj překvapením, když uvedeme, že T. G. Masaryk toho měl s klasickým liberalismem (zejména tak jak ho chápal L. v. Mises) velmi málo společného. Vidíme shodu jen v případě svobody myšlení a defenzivního použití násilí (v případě násilí tato shoda částečně padá, pokud si uvědomíme, co vše Masaryk zahrnoval pod pojem přirozeného práva – viz první díl příspěvku). Většinou se Masaryk také stavěl pozitivně k autonomii. Je také zřejmé, že Masaryk nebyl příliš velkým stoupencem zespolečenštění výrobních prostředků - tj. socialismu. Socializovat chtěl vzdělávání (vzděláváni je ovšem velmi významná oblast) a vyslovil se i pro socializaci dopravních prostředků a energetických zdrojů. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků - tj. kapitalismus - nemůže být dle Masaryka celý odstraněn. Můžeme tedy jen souhlasit s výše (druhý díl) uvedenou charakteristikou R. Haina, podle které byl Masaryk pro sociálně tržní hospodářství. K podobnému závěru došel i ve své stati M. Dokulil [26]. Velmi podobný dojem nabude čtenář i z děl S. Poláka a Z. Mahlera a samotných zde prezentovaných Masarykových textů a názorů. Někdy je také zřejmé, že v Masarykových představách mělo mít sociálně tržní hospodářství jisté limity. Kdybychom hleděli na Masarykovy názory a postoje z Misesova stanoviska, zařadili bychom Masaryka mezi intervencionisty: „Soukromé vlastnictví výrobních prostředků má nadále trvat, jednání vlastníků výrobních prostředků – opatření podnikatelů, kapitalistů a pozemkových vlastníků – se má regulovat, kontrolovat a řídit vrchnostenskými příkazy a vrchnostenskými zákazy.“ [27]. Víceméně se jedná o systém, v kterém dnes žijeme. V dobové atmosféře sklonku Rakouska-Uherska a i v tzv. první republiky byl Masarykův intervencionismus radikálnější až radikální. Z našeho dnešního pohledu by šlo již o intervencionismus spíše umírněnější, některým se možná jevící jako "liberální". Samozřejmě jen z pohledu radikálních socialistů by šlo Masaryka označit jako velkého liberála. Jeden komunistický pamflet Masaryka charakterizoval jako vědomého přisluhovače imperialismu a člověka s kosmopolitickým a kapitalisticko-čachrářským poměrem k lidu a národu, jako vedoucího exponenta velkokapitalistů, jako hlavu vykořisťovatelských a fašistických sil v předmnichovské republice, jako válečného štváče a organizátora protisovětských a protikomunistických tažení [27A]. Ovšem takovýto pohled je dnes pouze okrajový a lze ho uvést jako jistou dobovou pozoruhodnost.

 


[1] Kárník, s. 181-184.
[2] Vykoupil-Slovník, s. 480.
[3] Masaryk-Cesta II, s. 44.
[4] Masaryk-Cesta IV, s. 332.
[5] Masaryk-Cesta III, s. 238.
[6] Masaryk-Cesta IV, s. 331.
[7] Mises, s. 51.
[8] Masaryk-Česká, s. 158.
[9] Masaryk-Cesta II, s. 207, podobně Masaryk-Otázka sv. I, s. 137 a 236.
[10] Masaryk-Cesta IV, s. 154.
[11] Kučera, s. 142 a 144.
[12] Vencovský, s. 114-116.
[13] Masaryk-Otázka sv. I, s.128-129.
[14] Ibid, s. 270.
[15] Ibid, s. 233, 243, 267.
[16] Ibid, s. 233-234.
[17] Ibid, s. 248, 241a 249.
[18] Ibid, s. 251-253.
[19] Ibid, s. 255.
[20] Ibid, s. 239.
[21] Masaryk-Cesta I, s. 135.
[22] Masaryk-Cesta II, s. 211.
[23] Ibid, s. 451.
[24] Masaryk-Cesta III, s. 176, 299 a 331.
[25] Masaryk-Cesta IV, s. 156-157.
[25A] Polák, s. 48.
[25B] Ibid, s. 148.
[25C] Ibid, s. 39. J. L. Fischer (1894-1973) český filosof a sociolog. E. Rádl (1873-1942) český filosof.
[25D] Masaryk-Ideály a texty 1901-1903, s. 55. Arthur Schopenhauer (1788-1860) byl německý filosof, dle něj neexistuje žádný rozumný základ světa, svět o sobě je slepá vůle v různých jevových formách (fizykální síly, vůle k životu a jeho zachování) a svět se všemi svými objekty je pro nás představou. Jeho teorie vůle je teorií pudu, vůle má pak být silnější než poznání a intelekt. Vyhnout se utrpení stálého nenaplnění je možné pouze radikálním popřením vůle (a individuality a života), jehož cílem je buddhistická extáze, vytržení.
[26] Dokulil, s. 178-179.
[27] Mises, s. 68.
[27A] Polák, s. 58. Souhlasit lze jen s tím organizováním za 1. světové války.

 

Literatura:
1) Čapek, K. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel 1969.
2) Dokulil, M. Masaryk a liberalismus. In. Gebhart, J. a Kuklík, J. Masarykův sborník XIII: 2004-2006. Praha: Ústav T. G. Masaryka 2006, ISBN 80-86142-22-1.
3) Hain, R. Teorie státu a státní právo v myšlení T. G. Masaryka. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum 2006, ISBN 80-246-1045-0.
4) Hoppe, H. H. Ludwig von Mises a liberalismus. In. Mises, v. L. Liberalismus. Praha: Liberální institut 1998, ISBN 80-86119-08-4.
5) Kárník, Z. Malé dějiny československé (1867-1939). Praha: Dokořán 2008, ISBN 978-80-7363-146-8.
6) Kučera, M. Politický aspekt Masarykovy otázky sociální. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
7) Kučerová, S. T. G. Masaryk a sociální otázka. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
8) Mahler, Z. Ano, Masaryk. Praha: Nakladatelství Slávka Kopecká 2007, ISBN 978-80-86631-60-8.
9) Masaryk, T. G. Cesta demokracie (I): soubor projevů ze republiky. Sv. první 1918-1920. Praha: Čin 1934.
10) Masaryk, T. G. Cesta demokracie. II, Projevy, články, rozhovory 1921-1923. Praha: Ústav T. G. Masaryka 2007, ISBN 978-80-86142-25-8 (váz.).
11) Masaryk, T. G. Cesta demokracie. III, Projevy, články, rozhovory 1924-1928. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1994, ISBN 80-901478-4-4.
12) Masaryk, T. G. Cesta demokracie. IV, Projevy, články, rozhovory 1929-1936. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1997, ISBN 80-901478-4-4.
13) Masaryk, T. G. Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické. Sv. první a druhý. Praha: Masarykův ústav AV ČR 2000, ISBN 80-902659-9-5 a ISBN 80-86495-00-0.
14) Masaryk, T. G. Česká otázka; Naše nynější krize; Jan Hus. Praha: Masarykův ústav AV ČR 2000, ISBN 80-902659-3-6.
15) Masaryk, T. G. Ideály humanitní; Problém malého národa; Demokratism v politice. Praha: Melantrich 1990, ISBN 80-7023-036-3.
16) Masaryk, T. G. Ideály humanitní a texty z let 1901-1903. Praha: Ústav T. G. Masaryka a Masarykův ústav - Archiv AV ČR 2011, ISBN 978-80-86142-36-4.
17) Masaryk, T. G. Juvenilie: studie a stati 1876-1881. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1993, ISBN 80-901478-2-8.
18) Mertová, K. Posluchači Zemědělské technické školy v Kadani 1918-1938. In: Machačová, J. a Matějček, J. Studie k sociálním dějinám 7. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě 2001, ISBN 80-86224-24-4.
19) Mises, v. L. Liberalismus. Praha: Liberální institut 1998, ISBN 80-86119-08-4.
20) Mises, v. L. Lidské jednání: Pojednání o ekonomii. Praha: Liberální institut 2006, ISBN 80-86389-45-6.
21) Polák, S. T. G. Masaryk: Za ideálem a pravdou 7: Osobnost.  Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR  a Ústav T. G. Masaryka 2014, ISBN 978-80-86142-48-7.
22) Procházka, J. „Sociální“ u T. G. Masaryka. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
23) Rákosník, J. T. G. Masaryk a sociální otázky v první Republice československé. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
24) Soubigou, A. Tomáš Garrigue Masaryk. Praha-Litomyšl: Paseka 2004, ISBN 80-7185-679-7.
25) Srovnal, J. Masarykova otázka sociální. Dílo a dějiny. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
26) Šolle, Z. Masarykův zájem o socialismus a o dělnické hnutí. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.
27) Telec, J. Vzdělání popřejte každému, ode všech žádejte, aby byli slušnými lidmi, a bděte! In. Masarykova filozofie pojetí demokracie a existence pluralitního politického systému 1. republiky. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 1997.
28) Vencovský, F. Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno: Nadace Universitas Masarykiana 1997, ISBN 80-210-1624-8.
29) Vykoupil, L. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus 2000, 2. vydání, ISBN 80-902782-0-5.
30) Vykoupil, L. Zasloužil se o stát: Tomáš Garrigue Masaryk. In. Osobnosti moravských dějin (1). Brno: Matice moravská 2006, ISBN 80-86488-38-1.
31) Znoj, M. Masarykova kritika liberalismu a moderní doby: Několik poznámek k Masarykově politické filozofii. In. T. G. Masaryk a sociální otázka. Hodonín: Masarykovo muzeum v Hodoníně 2002.