Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svobodná společnost a škatulkování

20. 6. 2018

Občas se na libertariánských internetových diskusích setkávám s poněkud kuriosnim názorem, že škatulkování je druhem kolektivismu. Označí-li tedy někdo někoho jako člena nějaké skupiny (černoši, židé, konzervativci, libertariáni, bílí, Cikáni, muslimové atd.) a připíše této skupině nějakou vlastnost, tak jde prý o projev kolektivismu. Mělo by se prý postupovat přísně individuálně a hodnotit daného člověk jen podle jeho kvalit a nikoliv podle příslušnosti k dané skupině. Odhlédnu zde od toho, že lidé, kteří používají tento argument, sami používají škatulkování a připisují některým skupinám nějaké vlastnosti (například křesťanům náboženskou netoleranci, libertariánům-konzervativcům homofobii apod.).

 

Připomeňme si nejprve jeden podstatný fakt, který pochází z teoretického odkazu Rakouské ekonomické školy, a který se týká informací. „Důležité informace se vztahují vždy ke konkrétnímu místu, konkrétnímu času a konkrétnímu jednotlivci a jsou tedy vlastněny pouze individuálně. Informovanost se týká osobní situace jednotlivce, který si takto udělá svůj vlastní plán. Tento plán se nemusí slučovat s osobní situací jiné osoby a jejím vlastním plánem. Znalost tedy existuje výhradně v rozptýleném stavu, a proto je nesdělitelná a necentralizovatelná. Nikdo kromě konkrétního jednotlivce není schopen informace sbírat, zpracovat a využívat. Jediný způsob jejich sdílení v pokročilé společnosti je tržní mechanismus, který zajistí, že jednotlivci rozdělení dělbou práce se spojí tržní směnou prostřednictvím cen, které jsou nositeli informací a motivací…Ani super rychlé počítače nedokážou postihnout prchavý okamžik, kdy má cena informační a motivační hodnotu pouze a výhradně v konkrétním místě, konkrétním čase a pro konkrétní osobu. Právě proto, že je pokročilá společnost komplikovaná, tak ji nelze řídit z jednoho centra fenomenálním plánovačem.“ [1]. Tolik populárně naučná citace Jana Čmolíka. Význačný rakouský ekonom J. Huerta de Soto tvrdí, že podnikání (vrozená schopnost objevovat a vnímat ziskové příležitosti a vědomě jednat za účelem jejich využití) obnáší znalost, která je ve své podstatě implicitní a nesdělitelná (a dynamická). Přenos sociální informace je pak zásadně implicitní a subjektivní, informace není vyjádřena v explicitní podobě a je přenášena ve velice zkrácené podobě. Naopak člověk, který se snaží pomocí institucionálního donucení „zlepšit“ či organizovat jistou oblast života společnosti bude postrádat ohromné množství praktických rozptýlených informací, které jsou roztroušeny v myslích tisíců jedinců, jež musí snášet jeho příkazy, dále systematické používání donucení a násilí, jež je podstatou socialismu, brání lidem ve svobodném sledování jejich cílů a tedy i tomu, aby tyto cíle sloužily pro lidi jako motivace k objevování a vytváření praktických informací nezbytných pro společenský pokrok a koordinaci [2]. Tolik akademická citace.

 

Jak je tedy patrné, člověk má v zásadě informace implicitní, nesdělitelné, dynamické, zkrácené a vnímá je subjektivně. Nemá úplné a dokonalé informace a nedokáže je vnímat často stejně jako jiný člověk. Z toho důvodu je celkem jasné, že si člověk musí v řadě případů ve skutečnosti vypomáhat nějakým dílčím tříděním, nějakým ne zcela přesným škatulkováním, které ovšem relativně dobře říká něco o realitě, v které se daný člověk pohybuje. Toto člověkovi pomáhá se orientovat ve velmi složitém světě, kterým lidská společnost beze sporu je (vždyť ji nejde centrálně řídit!). Škatulkování je tedy do jisté míry nutné a všemi lidmi používané! Dokonce i jeho kritiky. Hodnotit daného člověk jen podle jeho kvalit si může člověk dovolit jen u malých skupin, kde se lidé navzájem znají.

 

Nyní si pro ilustraci představte, že stojíte večer před několika ulicemi obydleným v hojné míře nepřizpůsobivými občany, přičemž neznáte všechny jednotlivé lidi, které v této čtvrti bydlí a jste vybaveni jen svou předchozí zkušeností, a tím co víte od příbuzných a kamarádů. Víte třeba, že není dobré se v této čtvrti pohybovat po setmění, protože už tam bylo několik lidí za poslední dobu okradeno a váš kamarád tam dostal nedávno pěstí. Co vám tato informace vlastně říká? Říká vám, že existuje nějaká statistická pravděpodobnost, že zde můžete mít v noci problémy. A vy se nyní na základě této informace rozhodnete, zda za to stojí uvedenou čtvrť projít (například protože spícháte a úspora času má pro vás vysoký mezní užitek) anebo jít zacházkou (bezpečnost má pro vás vysoký mezní užitek). Na základě své hodnotové škály a pořadí užitků se pak pro jednu z variant rozhodnete. Všimněte si, že tato informace vám vůbec nic neříká o tom, jak je který obyvatel této čtvrti pro vás nebezpečný. Takovou informaci nepotřebujete a ostatně takovou informaci nejspíše ani nikdo nezná. Šlo by totiž o dokonalou a úplnou informaci, která se vyskytuje hojně jen v představách ekonomů hlavního proudu a v představách stoupenců různých odrůd socialismu.

 

Někdo by zde mohl namítnout, že přece samotná Rakouská ekonomická škola ostře vystupuje proti statistikám, a že chování člověka, který se rozhoduje projít či neprojít večer nebezpečnou čtvrtí, je používání de facto statistiky. Nicméně takovéto statistika je pořád v zásadě informací implicitní, nesdělitelnou, dynamickou, zkrácenou a je vnímá subjektivně. A je používána dobrovolně jednotlivcem anebo skupinkou jednotlivců v konkrétních podmínkách daného konkrétního místa, času či tržního segmentu. Nejde o holistickou, agregovanou, dokonalou a úplnou informaci, kterou potřebuje vláda k plánování socialistické či intervencionistické společnosti, a která ve skutečnosti neexistuje. Takováto statistika používána jednotlivcem anebo skupinkou jednotlivců je testována při svém použití na trhu a v životě. Má-li nějakou hodnotu vede lidi k získání zisku (i duševního) a je-li mylná vede k ztrátě (i duševní) a je lidmi zavržena. Je prostě ověřována ekonomickou kalkulací anebo netržní činností na trhu na vlastní náklady jednajícího člověka. Je aplikována jen na situace, které se týkají lidí, kteří ji dobrovolně používají pro svou orientaci na trhu a v životě vůbec. Nic z tohoto agregátní holistické statistiky, používané vládci k nucenému řízení socialistické anebo intervencionistické společnosti, nesplňují. Nejsou ověřeny ekonomickou kalkulací (anebo netržní činností na trhu na vlastní náklady jednajícího člověka), jsou příliš obecné a příkazy vzniklé na podkladě těchto statistik jsou povinné atd. Zdá se mi, že zde někteří libertariáni dělají chybu podobnou té, kterou dělají odpůrci centrálního plánování, když plánování odmítají s poukazem, že není potřeba nic plánovat. Zapomínajíce na to, že centrální plánování je nutné odmítnout kvůli tomu, že omezuje možnosti ostatních lidí dělat si své plány. 

 

Dalo by se říci, že tvrzení, že by se mělo postupovat přísně individuálně a hodnotit daného člověk jen podle jeho kvalit a nikoliv podle příslušnosti k dané skupině, je tvrzení ze zcela stejné skupiny, jako tvrzení, že na trhu jsou informace v zásadě dokonalé a úplné. Anebo že vláda má dokonalé a úplné informace. Z toho plyne, že libertaránští stoupenci takovéhoto názoru vylili (zřejmě nevědomky) z vaničky i dítě v podobě Rakouské ekonomické školy, a tedy i základní argumenty proti socialismu!! Na jedné straně je dobré, že roste počet libertariánů, kteří se k libertariánství dostávají aniž by studovali ekonomii. Na druhou stranu jim alespoň základní znalosti ekonomie a logické dedukce brání pochopit některé souvislosti a činí jejich argumentaci snadno napadnutelnou. A možná se najdou i tací libertariáni, kteří si představují, že libertariánství povede k něčemu, k čemuž z logiky věci nevede a ani vést nemůže. Tito libertariáni budou v budoucnosti nejspíše zklamaní. Každopádně nezbavujme se prosím svých nejlepších argumentů!

 

Kdy by šlo o skutečný kolektivismus? Šlo by o něj tehdy, pokud by vláda či obec vzala nějakou statistiku a na jejím základě by konala. Například vláda vezme nějaké konkrétní statistiky z nějaké konkrétní pojišťovny o jejich konkrétních klientech (takové statistiky pojišťovny vedou běžně). A na základě těchto konkrétních statistik provede vláda zobecnění na celou zemi a všechen její lid a vydá následně nějaká nařízení, kterými se musí lidé řídit bez ohledu na dobrovolnost. V tomto případě jde skutečně o kolektivismus, ale nějaké škatulkování za něj není odpovědné.


[1] ČMOLÍK, J. (Modrý pták). Ekonomické nepravidelníky. Praha: Stříbrný standard 2011, ISBN 978-80-904710-0-9, s. 88 a 90-91.
[2] HUERTA DE SOTO, J. Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost. Praha: Cevro Institut 2012, ISBN 978-80-87125-18-2, s. 24-25 a 27 a 109.