Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svobodná společnost, rodina a příbuzní

1. 4. 2018

Jak to vlastně bude s rodinou a příbuznými ve svobodné společnosti? Tato otázka mne napadla při studiu různých dějepisných knih z doby dlouhého 19. století. Je pravdou, že nemůžeme přesně vědět, jaká bude situace za existence svobodné společnosti. Nicméně něco se dá přece jen odvodit pomocí logické dedukce. Jde zde především o převládající trend, jakým se budou události velmi pravděpodobně vyvíjet. Jaké tedy asi budou vztahy s rodinou a obecně příbuznými za existence svobodné společnosti respektive ve společnosti, kde neexistuje žádný nebo téměř žádný stát blahobytu? Pojďme si udělat krátké intelektuální cvičení.

 

NOVINKA: Kniha Rothbardovi eseje zdarma!

 

Jedno je jisté v takové společnosti nebudou existovat sociální dávky. Nepříznivá sociální situace tedy bude muset být řešena jinak. Nabízí se několik metod, které jsou známy i z doby před 1. či 2. světovou válkou. Jde o komerční pojištění, svépomocné pojištění, spoléhání se na příbuzné a na přátele a vytváření vlastních finančních rezerv. A samozřejmě tu máme ještě charitu, která ovšem podporuje zasloužilé a morálně zachovalé potřebné. Už z toho by se dalo dedukovat, že vztahy z příbuznými a rodinou vůbec budou hrát větší roli než dnes. Člověk se tak bude muset snažit s rodinou vycházet lépe. Jde prostě o jeden ze způsobů, jak nahradit stát blahobytu. Pojďme však dále. Lidé nebudou muset platit peníze nebo aspoň ne tolik peněz na daních do veřejných rozpočtů a zbyde jim tedy více peněz na pojištění a vytváření finančních rezerv. Kvůli nízké efektivnosti, která je spojena s průtokem peněz skrze veřejný sektor, lze dokonce předpokládat i to, že v delším období lidé zbohatnou. Budou si moci dovolit platit větší pojistné a vytvářet větší peněžní rezervy pro strýčka příhodu. Proč by však měli lidé zrovna více investovat i do rodinných vztahů? Jednak proto, že to může být finančně výhodné. Pokud máte rodinu anebo jiné příbuzné nemusíte si platit, tak velké pojištění anebo si rovnou nebudete platit žádné pojištění. Pro příklad někdo chce mít zajištění v době nepříznivé sociální situace a může si zaplatit pojistné třeba 1 tisíc korun měsíčně anebo si bude platit jen 500 korun měsíčně a bude spoléhat částečně na rodinu, čímž může oněch 500 korun použít na jiné účely. V případě kombinace menšího pojištění a spoléhání na rodinu jde de facto i o diverzifikaci, kdy člověk nespoléhá jen na jedno opatření (nevěší vše na jeden věšák), což může být některými lidmi považováno za plus.

 

Druhým důvodem (ne však zcela oddělitelným od prvního) je to, že mnoho lidí spíše vnímá bohatství relativně než absolutně, přičemž ovšem řádné pojištění počítá s tím, že část ztrát nese pojištěný člověk, což je nutné kvůli nutnosti se vyhnout morálnímu hazardu a tedy zneužívání pojistného ze strany pojištěnce. Pojištěncovi příjmy se tedy v případě pojistné události propadnou tak jako tak, být za dobře s příbuzným, který má další příjem tak není zrovna špatný nápad, i když je pravda, že je přirozené očekávat, že až se situace obrátí měl by být i tok peněz obrácený. V případě charity nastává problém velmi podobný, protože charita má za úkol poskytnout jen dočasné služby, a to ještě v omezené výši. Někteří lidé navíc nebývají a nejsou z charity nadšeni a snaží se jí maximálně vyhnout.

 

Konečně za třetí ne vše se dá komerčně a svépomocně pojistit. Ne určitě věci, které člověk může sám ovlivnit. Pojištění proti otěhotnění se pravděpodobně nebude na trhu poskytovat (anebo jen po provedení sterilizace). V tomto případě tedy zbývá charita, ale spíše jako poslední možnost záchrany, a pak tvorba vlastních finančních rezerv a spoléhání se na příbuzné. Věc by se měla tak, že by se nevyplácelo žádné porodné, žádná mateřská, nemocenská, dětské přídavky ani jiné sociální dávky. Tyto věci by tedy žena na mateřské nedostala. Místo toho by se musela spolehnout na své úspory anebo na otce dítěte (homosexuální rodiny tu pro jednoduchost zanedbáme, ale platilo by pro ně to stejné). Přičemž ten muž by naopak nemusel platit tak velké daně anebo by neplatil vůbec žádné daně. Tím pádem by měl ale více peněz na rodinu. Dle mého toto bude také tlačit na zvýšení významu příbuzných a rodiny. Ženy se budou muset umět více dohodnout se svým mužem a zároveň už pečlivěji vybírat otce svého dítěte. Místo vtipného šarmantního alkoholika budou muset vybírat spíše solidnější pány, pokud se nechtějí dostat do problémů. Budou také muset více spoléhat na své rodiče, jako na určitou rezervu. Vtipní šarmantní alkoholici a jiní povedení muži budou mít naopak asi méně šancí, jak předat své nezodpovědné geny dále. Muži také obecně nebudou moci spoléhat na to, že se stát o jejich děti finančně postará. Zřejmě se vyvinou i různé typy manželských nebo partnerských smluv (tak jako v minulosti), které budou různě manželství anebo partnerství upravovat, a to včetně majetkových poměrů. Koneckonců rodina měla a má i určité ekonomické funkce.

 

Boom různých smluv, které regulují a upravují manželství a partnerství lze očekávat s vysokou mírou pravděpodobnosti. Jedna manželská smlouva, která platí pro několik milionů párů v České republice beze sporu nemůže vyjít takovému množství párů vstříc. Lidé jsou různí a mají různé potřeby, množství smluv tomu bude odpovídat. Možná  se budeme setkávat s takovýmito prohlášeními: „Miláčku vezmu si tě! Ale jen tehdy pokud budeme mít manželskou smlouvu dle doktora práv Nováka.“, nebo „Drahá zde máš snubní prstýnek a prostuduj si tuto vzorovou smlouvu podle ní se ženil úspěšný manželský kouč Fiala. Na případných změnách se dohodneme.“ Možná to vypadá jako tahání hokynářského principu do věcí jako je láska, ale uvažme, že velmi podrobné majetkové smlouvy v některých státech světa mezi sebou uzavírají běžně bohatší občané. A dříve je u nás uzavírali i pouzí chalupníci (tj. čtvrtláníci či osmiláníci), kteří zrovna zase tak moc majetku neměli. Láska se často v přívalu všedních povinností rozpustí stejně rychle jako Hitlerovy divize v Rusku, a co pak, že.

 

Pokud není ve výše uvedeném textu nějaká logická chyba, je pravděpodobné, že v systému svobodné společnosti, ale i už v systému bez rozsáhlejšího státu blahobytu, význam příbuzných respektive rodiny celkově posílí, v některých situacích dokonce docela dost. Opak je málo pravděpodobný a bude se realizovat v menších alternativních skupinkách, které zároveň budou sloužit na své náklady jako úspěšní anebo naopak neúspěšní průkopníci, co se týká rodiny a příbuzenských záležitostí. Možná čtenář dokáže toto krátké intelektuální cvičení doplnit i dalšími pohledy.