Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sociolog Jan Keller zbraně a lidově tvořívá ekonomie

29. 1. 2016

Málo známým faktem působení sociologa Jana Kellera je jeho hluboké porozumění pro lidově tvořivou ekonomickou školu. Profesor Keller patří k jejím hlavním současným představitelům. Pěkně je to vidět na případu jeho knihy "Abeceda prosperity" v hesle "Zbraně".


V duchu lidové tvořivé ekonomické školy zde profesor Keller píše o zbraních: "Zkušení výrobci dávno pochopili, že bez výroby zbraní by ekonomice chybělo to hlavní - schopnost neustále se rozšiřovat, zcela bez ohledu na momentální potřeby konzumentů. Výroba zbraní zachraňuje ekonomiku hned ve dvojím ohledu. Především představuje velké investice (zpravidla podpořené státem), velké zakázky a velký počet pracovních míst. Zbraně jsou fajnový sortiment s vysokou mírou přidané hodnoty a se zaručeným odbytem. I takové země, ve kterých spotřeba jinak pokulhává, mohou díky spotřebě zbraní dosahovat slušných přírůstků hrubého domácího produktu." [1]. Proveďme nejprve malý doplněk a řekněme, že státy jsou i hlavními odběrateli zbraní.


Nyní naše kritika. Mají zbraně zaručený odbyt? Jak kdy a jak které. Zdá se Vám, že bojové/cvičné letadlo Aero L-159 Alca šlo dobře na odbyt? 36 těchto letadel L-159A je uskladněno v Aeru Vodochody [2], protože je nikdo nechce. Kdysi slavná Zbrojovka Brno zkrachovala [3]. Problémy má v současnosti i proslulý výrobce zbraní Colt (Colt's Manufacturing Company). Zavádějící je i představa o tom, že výroba zbraní především představuje velké investice, velké zakázky a velký počet pracovních míst. Kdyby nebyly vynaloženy peníze na investice do výroby zbraní a peníze na zakázky na zbraně, tak by byly tyto peníze vynaloženy na jiné věci. Viděli bychom místo toho investice do výroby dopravních prostředků a nákupy dopravních prostředků, investice a nákupy v odvětví potravin, oděvů, knih, léků, zábavy apod. Dokonce, i kdyby dané peníze nebyly vynaloženy vůbec na nic (což není moc pravděpodobné) a lidé v současnosti kupující zbraně by je jen hromadili, tak by hodnota peněz držená ostatními lidmi vzrostla a tito lidé by si mohli koupit více dopravních prostředků, potravin, oděvů, knih, léků zábavy atd. Keller má zde pouze jen v jednom bodě pravdu, a to když píše, že se nebere ohled na momentální potřeby spotřebitelů. To platí za situace, kdy jsou zbraně kupovány státem namísto samotných spotřebitelů. V takové situaci se velmi často děje, že se na občany nebo alespoň jejich část (poraženou menšinu ve volbách) ohled nebere. Je to tedy právě stát, kdo na potřeby těchto občanů nebere ohled.


Profesor Keller ve svém výkladu pokračuje: "Jsou-li však zbraně použity, vytvářejí se rázem prakticky z ničeho fantastické ekonomické možnosti. Vše, co bylo rozbombardováno, rozmetáno, roztřískáno, napadrť rozbito, může být opět opravováno, nahrazováno, nově pořizováno. Zbraně jsou forma zboží, která svým používáním dokáže automaticky vyvolávat potřebu po velkých kvantech zcela odlišného zboží. A to je přesně to oč ve zdravé ekonomice jde... Tajemství úspěchu zbrojního průmyslu tkví v jeho přímo pohádkovém multiplikačním efektu. Ke každé malé vyrobené kulce je možno v ideálním případě dodat jednu zbrusu novou velkou rakev. Dárkové balení může obsahovat též větší množství obvazů a další propriety vhodné pro mimořádnou příležitost. Vše dohromady představuje dárkový koš naší společné prosperity." [4]. I když to Keller myslí ironicky (kritizuje zde dle především tzv. růstismus), tak je nutné uvést, že tato ironie je mylná. Rozbíjení a ničení nevede k žádným fantastickým ekonomickým možnostem a k žádnému kladnému multiplikačnímu efektu. Rozbijeme-li něco a nahradíme to, tak jsme jednoduše vydali prostředky, které jsme mohli použít na jiné výdaje. Zničíme-li si dům, ve kterém bydlíme a postavíme si ho znovu, tak se musíme vzdát nákupu dovolených, automobilu, elektroniky, šatů, vzdělání, Kellerových knih apod. Zatímco pokud bychom si dům nezničili, tak bychom tento dům pořád měli, ale vedle toho bychom si mohli dovolit dovolené, automobil, elektroniku, šaty, vzdělání, Kellerovy knihy apod. Podobně jako profesor Keller jsem proti takovémuto růstu, na rozdíl od něj však vím, že tu k žádnému růstu nedochází, ale přesně opak je pravdou.


Velice hezky to již před mnoha lety popsal klasik v příkladu o rozbitém okně: "Sklenář bude mít o 250 dolarů více, které bude moci utratit u ostatních obchodníků, ti budou mít o 250 dolarů více, které budou moci utratit u ještě jiných obchodníků, a tak dále až do nekonečna. Rozbité okno bude poskytovat peníze a vytvářet zaměstnanost dál a dál. Logickým závěrem toho všeho by bylo - kdyby jej přihlížející učinili - že malý nezbeda, který hodil kámen, není veřejnou hrozbou, ale naopak veřejným dobrodincem. Podívejme se na celou věc ještě jednou. Dav má pravdu v prvním závěru. Tento malý vandalský čin bude v prvním kroku znamenat větší obchod pro jednoho sklenáře. Když se o události dozví sklenář, bude spokojen, podobně jako když se hrobník dozví o úmrtí. Majitel obchodu však přišel o 250 dolarů, které zamýšlel utratit za nový oblek. Protože musel vyměnit okno, bude se muset obejít bez obleku (nebo ekvivalentního předmětu či nějakého luxusního zboží). Místo toho, aby měl okno a 250 dolarů, má nyní pouze okno. Jinými slovy řečeno: protože pekař plánoval to odpoledne koupit oblek, místo okna a obleku se musí spokojit pouze s novým oknem a na oblek musí zapomenout. Pokud o pekařovi přemýšlíme jako o části společnosti, společnost ztratila nový oblek, který by býval mohl vzniknout, a je tudíž o něj chudší. Sklenářův získaný obchod je tedy pouze ztraceným obchodem krejčího. Nebyla vytvořena žádná nová „zaměstnanost“. Lidé v davu uvažovali pouze o dvou stranách transakce: pekařovi a sklenářovi. Opomněli však potenciální třetí zúčastněnou stranu: krejčího. Zapomněli na něj přesně proto, že nyní vůbec nevstoupí na scénu. Lidé uvidí nové okno za jeden nebo dva dny. Nikdy ale neuvidí další oblek, právě proto, že nikdy nebude vyroben. Vidí pouze to, co jejich oči bezprostředně vidí." [5].


Profesor Keller taky vidí jen to, co je vidět a opomíjí to, co vidět není. Tím dokládá, že je významným představitelem "Lidově tvořivé ekonomické školy". Školy, v které je rozbíjení zdaleka nejlepším zdrojem růstu, umělé zdražování pracovní síly vede k poklesu zaměstnanosti a socialismus je jediný reálný funkční hospodářský systém uspokojování lidských potřeb a podobně.


Je pravda (jak uvedl na Mises.cz Urza [6]), že po válkách často rostou ekonomické ukazatele jako HDP a zaměstnanost, ale za prvé u HDP (a někdy i zaměstnanosti) je to díky nižšímu srovnávacímu základu, který je vyvolán právě ničením za války. Za druhé je to díky tomu, že lidé obětují svůj volný čas, který je ovšem pro naprostou většinu hodnotný, ale který žádná metoda výpočtů (produktová, důchodová a výdajová) HDP ani HNP nezahrnuje. A pokud už se o to nějaký vědec pokusí, tak je v tom velká míra šarlatánství. Tento vědec totiž neví na kolik si lidé svůj volný čas cení, a i pokud by znal náklady obětované příležitosti všech lidí v dané ekonomice (což je nereálné), tak mu tyto řeknou maximálně jen nějakou spodní limitní hranici ocenění volného času a nikoliv jeho skutečnou hodnotu. Jan Keller klade celkem často důraz na volný čas, a proto se docela divím, že si tohoto problému není sám vědom. Konečně za třetí musíme se zaměřit na celkové bohatství a ne jen nějaký růst ukazatelů, typicky lidé po válce většinou nahrazují to, o co přišli (na účet volného času), opravují a staví nové domy, pořizují nová auta a stroje, kupují nové Kellerovy knihy anebo knihy jeho odpůrců apod. Růst bohatství o hodnotě 10 miliard korun o 10 % ročně po dobu několika let je sice úžasný, ale růst bohatství o hodnotě 30 miliard korun o 4 %  ročně po dobu několika let znamená pořád více bohatství. Existuje snad jen jediný případ, který může vést k výraznému poválečnému ekonomickému pokroku, a tím je diskreditace myšlenek hlásajících ekonomickou nesvobodu v očích podstatně skupiny lidí, a pak - jak zjistil ekonom teorie veřejné volby - Mancur Olson (krvavá) destrukce zájmových skupin [7]. Ovšem tyto případy nenastávají zdaleka po každé válce.

 

[1] Keller, s. 178.
[2] Česká wikipedie, heslo "Aero L-159 Alca".
[3] Ibid, "Zbrojovka Brno".
[4] Keller, s. 179.
[5] Hazlitt, s. 17-18.
[6] Urza.
[7] Olson.

 

Literatura:
1. HAZLITT, H. Ekonomie v jedné lekci. Praha: Alfa Publishing 2005, ISBN 80-86851-18-4.
2. KELLER, J. Abeceda prosperity. 4. rozš. vyd. Brno: Doplněk 2010, ISBN 978-80-7239-249-0.
3. OLSON, M. Vzestup a pád národů: ekonomický růst, stagflace a společenská rigidita. Praha: Liberální institut 2008, ISBN 978-80-86389-51-6.
4. Urza: http://www.mises.cz/clanky/valky-a-rozbita-okna-1969.aspx. Můj článek by upraven na základě této kritiky.
5. Česká wikipedie.