Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sociolog Jan Keller a trh práce

30. 7. 2016

V hesle "Trh práce" v knize "Abeceda prosperity" náš oblíbený sociolog Jan Keller uvádí, že: "Přes to všechno připomíná trh práce stále prastarou arénu. Klání v něm je pro obyčejné smrtelníky povinné, nijak jinak se nemohou domoci obživy, sebevědomí, vážnosti v očích druhých. Aréna, jež navenek budí dojem báječné zábavy a povyražení, při bližším pohledu silně připomíná převýchovný tábor. Ten, kdo vstoupí do jejich bran, musí zapomenout na to, že by slušně a se ctí mohl žít i vně jejich ochozů. Od mládí jsou adepti povinně vedeni k tomu, aby uvěřili, že vše, co se dozví a ze světa pochytí, má cenu jedině tehdy, dokáží-li toho využít v mele a vřavě uvnitř arény. Kdo neprojde arénou, nemůže se zodpovědně zamilovat, protože vše, co potřebuje pro založení domácnosti, může najít jedině v prachu arény. Pod heslem emancipace byly do ní posléze nahnány i ženy, což neučinilo zápolení kupodivu o nic něžnějším. Uřícení a zpocení zápasníci bojují mnohdy přesčas jen proto, aby jejich místo nezaujal někdo jiný, šikovnější a bojovnější." [1].


Tato citace nám dovoluje nahlédnout myšlenkový svět mistra Kellera, který se podobá myšlenkovému světu jiných socialistických buditelů. Tento svět se skládá z předpokladu toho, že výrobní faktory a produkty nejsou vzácné, ale jsou dostupné v nekonečném množství. Určitou variantou tohoto předpokladu je tzv. létání pečených holubů do úst. Málokdy je tento předpoklad svými zastánci explicitně formulován, ale profesor Keller ho tak téměř formuloval. Nejprve si však probereme pár detailů. Stěží vše z toho co se člověk dozví a pochytí najde uplatnění na trhu práce, přesto se po tom lidé pídí. Jde například o různé formy zábavy a některé hry, filmy či literaturu apod. Existence sociálních dávek, které umožňují lidem setrvale nepracovat, znamená, že někteří z lidí na trh práce nemusí kvůli obživě vstupovat. Jistě sebevědomí a vážnost v očích druhých se tak získat nedá, ale obživa celkem ano. V některých západních státech jde dokonce o obživu dosti slušnou. Lze spekulovat o tom, zda na trh práce byly ženy nahnány. Velmi pravděpodobně byla placená práce pro řadu žen atraktivní a ženy se pro ni rozhodly samy.


A teď se podíváme na předpoklad zmíněný výše. Mělo by být jasné, že pokud lidé chtějí jíst, pít, bydlet, nějak se dopravovat, chtějí léky, vzdělání či zábavu, tak někdo musí řadu věcí vyrobit a poskytnout řadu služeb. Za lidi toto nikdo neudělá, přičemž to je nutné udělat, protože příroda poskytuje svoje produkty v surovém stavu, tak že jsou bez dalších úprav pro lidstvo většinou nezužitkovatelné. Chtěl-li se Robinson na své ostrově najíst, tak si musel vyrobit člun a síť na chytání ryb a vyjíždět kvůli lovu na moře. Chtěl-li bydlet musel si nasekat rovné dříví a palmové listy na stavbu chýše a musel si chýši z těchto materiálů postavit. Chýši, člun i síť pak musel pravidelně udržovat a opravovat. Prostě na zemi nelétají pečení holuby do úst. Většina lidí bude muset vždy pracovat, a ti co nepracují buď čerpají finance získané z toho, co jim druzí dali na darech a charitě anebo z toho, že druhým již dříve poskytli cenné produkty a služby. Další skupinou jsou lupiči (a vládci), kteří si podle přivlastnili něčí majetek, aniž by někomu za to poskytli nějakou protislužbu. Pokud by se však takto chovala většina lidí, tak by okradení nebyli ochotni vyrábět produkty a poskytovat služby ve větším rozsahu, protože by věděli, že by o toto bohatství záhy přišli. Produkce by značně klesla a lidstvo by upadlo do stavu velké bídy a část by ho vymřela. Podobná situace by nastala, kdyby se lidé do arény trhu práce přestali vydávat a v poklidu by trávili svůj čas bez práce anebo zahradničením pro svoji potřebu. Opět by to vedlo k bídě a vymření podstatné části lidstva. Takové texty podobné tomu, co napsal výše profesor Keller se čtou velmi dobře a někteří lidé je čtou velmi rádi, ale bez práce nejsou nikdy koláče, pečení holubi do pusy nelétají. A představa, že bude pracovat zlomek populace a ostatní budou žít na jeho účet povede jen k tomu, že koláčů bude velmi málo. Kellerova textu ani textů jiných socialistů se nenajíme. Tolik k povinnosti pro obyčejné smrtelníky.


Práce má také významný vliv na spolupráci mezi lidmi, nejde zde jen o dělbu práce a její dalekosáhlé dopady, ale na jistou disciplinaci lidstva. Lidé, kteří spolu pracují či spolu podnikají nebo obchodují, mají díky tomu jeden důvod na víc, proč vycházet s jinými lidmi dobře. Případné spory totiž mohou znamenat konec pracovního kontraktu (jak ze strany zaměstnavatele tak zaměstnance) či obchodu, což znamená ztráty, které člověk pocítí. Lidé jsou tak nepřímo nuceni se k sobě chovat lépe, což má důležitý vliv na mírové soužití. Neb lidé, kteří spolu nepracují, nepodnikají a neobchodují, mohou snadněji vejít s druhými do sporu a případně i do střetu. Byla to právě často snaha o soběstačnost, které přecházela válkám mezi státy. Práce má také nemalý či spíše klíčový význam v procesu integrace přistěhovalců z velmi odlišných kultur, díky čemuž redukuje budoucí spory a střety. Přistěhovalci z velmi odlišných kultur, kteří nepracují a místo toho pobírají sociální dávky, nemají důvod se nějak integrovat do společnosti, která je hostí, což vede časem k vzrůstajícím problémům.


Ještě se chci zastavit u této myšlenky (kterou ovšem profesor Keller nijak blíže nerozebírá): uřícení a zpocení zápasníci bojují mnohdy přesčas jen proto, aby jejich místo nezaujal někdo jiný, šikovnější a bojovnější. To je samozřejmě pravdou. Konkurence je však přesně tím důvodem proč mají spotřebitelé k dispozici lepší výrobky a služby. Avšak uvedené neznamená, že méně schopní "zápasníci" nemohou zaujmout jiná místa. Na pracovním trhu je schopen se uživit i druhořadý inženýr (jako je autor) či obchodník, programátor, prodavač apod. Tito lidé však většinou budou podbírat nižší mzdu, která bude odrazem jejich nižší diskontované mezní hodnoty produktivity. Stává se také, že někdo svůj boj sám vzdá a přejde na hůře placenou, ale z nějakého ohledu klidnější pozici, byť by mohl svoji původní pozici nadále zastávat. To není až tak velký problém. Problémem se to stane až tehdy, pokud stát určí minimální cenu práce pomocí zákonů o minimální mzdě, zákoníku práce, zákonům a nařízením o bezpečnosti práce apod. Pak již někteří lidé, jejichž diskontovaná mezní hodnota produktivity je nižší než povolené mzdy, zůstanou bohužel bez možnosti legálně pracovat. To už však není chybou trhu práce, ale je to výsledkem činnosti státu.  


[1] Keller, s. 162.


Literatura:
KELLER, J. Abeceda prosperity. Brno: Doplněk 2010, ISBN 978-80-7239-249-0.