Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proti válce v Sýrii

24. 4. 2018

Překlad věnován europoslanci J. Paynovi a jiným obhájcům teorie nejdříve pálit a potom teprve hledat důkazy.

 

[Mises.org, Vyšlo 12. dubna 2018]

 

President Donald Trump oznámil, že plánuje nové raketové útoky proti syrskému režimu v odpověď na údajné chemické útoky na syrské civilisty v povstalci drženém předměstí Damašku.


Spojené státy nenabídly žádné důkazy o útoku, jelikož jak noviny Financial Times připustily potvrzení jakéhokoliv útoku, může trvat týdny. Navíc potvrzení toho, že se útok vůbec uskutečnil, není to samé, jako potvrzení toho, že za něj byl zodpovědný syrský režim.


Trumpova administrativa má patrně malý zájem na takových technikáliích. Obhájci okamžité vojenské intervence argumentují, že důkazy by mohly být v mezičase ztraceny.


Tak tedy absence důkazů je důkazem.


Ale, jak poznamenal Tucker Carlson v důležité relaci Fox News, i kdyby mohlo být dokázáno, že syrský režim je zodpovědný pro útok, je nejasné, jak nový útok na Sýrii učiní "Spojené státy bezpečnějšími".


Nezdá se, že by administrativa a její prováleční podporovatelé zabývali tímto případem, protože je dosti zřejmé, že syrský režim není nebezpečím pro Spojené státy, vůbec. Skrovné letecké síly režimu a prakticky neexistující námořnictvo nepředstavují nebezpečí pro zemi s námořnictvem desetkrát větším než jakékoliv jiné námořnictvo a s útratami na vojenské projekty většími než útratami u osmi nevíce militarizovaných režimů dohromady (1). Jak rozuměl president Dwight Eisenhower - když osekal vojenské výdaje v tváří tvář obnovujícímu se Sovětskému svazu - atomový arsenál USA činí hrozbu režimů jako je Assadův čistě teoretickou.

 

Ale dokonce, i kdyby nic z toho nebyla pravda, důkazní břemeno je stále na vládě USA, aby přesvědčivě demonstrovala, že Assadův režim je nebezpečím pro americké voliče a daňové poplatníky.

 

To se nestane, nicméně, protože to neodpovídá tomu, jak je utvořena zahraniční politika v USA. Žádná smysluplná debata v Kongresu se nebude vést a nebude  administrativou a jinými orgány exekutivní moci publikováno nic více než obviňování a narážky. "Věřte nám, my bychom přece nelhali" bude hlavním tvrzením amerických příznivců války. Američané budou, už zase, vyzývání k obětování peněz a svobod k uspokojení posledních plánů amerického militaristického establishmentu. 

 

Jestliže jen část populace bude věřit jakýmkoliv tvrzením, že Američané jsou v nebezpečí, uslyšíme vágní otřepané fráze o humanitárních misích, a o tom, jak syrský režim musí být zastaven z důvodu mravnosti. Slyšeli jsme stejné věci jak v případě Iráku tak Libye, předtím než zde byla provedena změna režimu ve jménu humanity. V obou případech se nicméně, oblast stala méně stabilní a více nakloněná radikálnímu islamismu. Výsledkem bylo cokoliv jiného než humanita anebo slušnost. Nikdo z advokátů války nepodal jakoukoliv odpověď na otázku, co nahradí Assadův režim. Nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou islámští radikálové. Navíc, pokud USA pokračuje v ignorování humanitární katastrofy v Jemenu spáchané americkým spojencem Saudskou Arábií, jakékoliv tvrzení ohledně "humanitních" záměrů jsou při nejlepším pochybná.

 

Reálná motivace stojící za posledním tažením za válku mohla být nalezena použitím strategie nedávno navržené Lew Rockwellem, který poznamenal:

 

Když uslyšíte heslo "národní bezpečnost" anebo "národní zájmy" používané lidmi ve Washingtonu, myslím si, že je důležité nahradit slovo "národní" slovem "imperialistický". Tak, je v národním zájmu Spojených států bombardovat Sýrii? Ne. Je v imperialistických zájmech Americké říše toto dělat? Ano.

 

Jinými slovy stát USA a mnoho jeho spojenců se drží benefitů, které plynou z války v Sýrii. Jak Randolf Bourne zjistil úž před stoletím, "válka je zdraví státu" a ještě jedna válka navíc umožní americkému režimu obhájit větší rozpočty, větší deficity, více daní a obecně nabrat více síly státu.

 

Z toho důvodu zde bylo vždy úzké propojení mezi ideologií laissez-faire liberalismu a ideologií míru. V 19. věku to byli klasičtí liberálové svobodného trhu jako Richard Cobden a jeho přítel Frédéric Bastiat, kteří pohlíželi na ekonomické intervence, otroctví a válku jako by šlo o části jednoho autoritářského balíku. Toto bylo plně později odhaleno velkým klasicko-liberálním ekonomem Ludwigem von Misesem, a poté jeho žákem Murray N. Rothbardem.

 

I v těch případech, kdy obranná válka může být obhájena, náklady na válku tak, jak je chápou libertariáni, jsou mnohem vážnější, než ty kterým bychom dle našich vládců měli věřit. Válka je vždy katastrofou pro život, pro svobodu a pro kvalitu života těch, co přežijí. Jedinou výjimkou jsou, zdá se, ty orgány státu, které mají štědré výhody z ozbrojených konfliktů.

 

Ale ve věci války je pozice klasických liberálů - těch, které známe jako "libertariáni" - dlouhodobě pevně na straně míru kdykoliv je to možné:


"Ale války nedělá obyčejný lid, vydělávající si na živobytí v potu tváře; dělají je demagogové obývající paláce. Pro tyto demagogy není nezbytné dokončit kšefty ohledně války předtím, než si koupí zboží domů tak, jako obchodník musí uzavřít obchod, řekněme obleku. Tito si musejí prvně koupit zboží a teprve pak přesvědčují zákazníka, že ho chce... Ale hlavní důvod proč je tak jednoduché prodat válku mírumilovným lidem je to, že demagogové, kteří jednají, jako obchodníci rychle získají monopol jak nad veřejnými informacemi, tak nad veřejným školstvím... Mrtví jsou pořád mrtví, kamarádi, kteří ztratili nohy, je pořád postrádají, válečné vdovy trpí těžkostmi se svými druhými manželi a daňoví plátci stále platí, platí a platí. Ve školách jsou děti učeny, že válka byla bojována za svobodu, domovinu a Boha." (H. L. Mencken).


"Moderní válka je nemilosrdná, nešetří těhotných žen nebo dětí; je to nevybíravé zabíjení a ničení. Nerespektuje právo na neutralitu. Miliony jsou zabity, zotročeny nebo vyhnány z oblastí, v kterých jejich předkové žili po staletí. Nikdo nemůže předpovědět, co se stane v dalším dějství tohoto nekonečného zápasu. To má málo, co dočinění s atomovými bombami. Kořen tohoto zla není v konstrukci moderních, hroznějších zbraní. Je to duch dobývání. Je pravděpodobné, že vědci objeví nějaký druh obraných metod proti atomové bombě. Ale to nic nezmění, prodlouží to jen o krátký čas proces kompletního zničení civilizace." (Ludwig von Mises)


"Jen jedna věc může zdolat válku - liberální postoj mysli, která nevidí nic na válce než destrukci a zkázu, a která si nikdy nepřeje způsobit válku, protože považuje válku škodlivou i pro vítěze. Kde liberálové převáží, tam nebude válka. Ale kde jsou jiné názory týkající se rentability a škodlivosti války, žádná pravidla anebo žádná regulace, jakkoliv mazaně vymyšlené, nemohou udělat válku nemožnou." (Ludwig von Mises)


Moderní válka není válkou královských armád. Je válkou všech lidí, totální válkou. Je válkou států, které nepovolují svým poddaným jakoukoliv privátní sféru; považují celou populaci za část armádních sil. Kdokoli nebojuje, musí pracovat pro vyzbrojení a vystrojení armády. Armáda a lid jsou to samé. Občané se náruživě účastní války. Pro svůj stát, svého Boha, který bojuje." (Ludwig von Mises)


"Střední a dělnické vrstvy Anglie nemají žádné zájmy neodvislé od zachování míru. Čest, sláva, kořist z války jim nepříslušejí; bitevní pole jsou žní aristokracie, zalívané krví lidu." (Richard Cobden)


"Veřejný názor musí projít změnou; naši ministři nesmí být déle odpovědni za každodenní politické hádky všude po Evropě; také když nějaký opoziční žurnalista si přeje napadnout ministra zahraničí (foreign secretary), musí tento vystát žurnalistovo pošklebování se ohledně zanedbávání velikosti Velké Británie, pokud Británii drží opatrně stranou rozbrojů, které sužují vzdálené komunity." (Richard Cobden)


"Anglie, klidným směřováním své nerozborné energie vydestilované z jejích vlastních vnitřních instutcí, osvobozením jejího obchodu... by, sloužila jako maják pro jiné národy, pomáhala byt tak všude po kontinentě efektivněji procesům politického vzestupu, než by zmohla udělat zatáhnutím sebe sama do zápasu evropských válek." (Richard Cobden)


"Základní libertariánský postoj směrem k válce musí pak být: je legitimní použí násilí proti zločincům na obranu něčích práv ohledně těla a vlastnictví; je zcela nepřípustné útočit na práva jiných nevinných lidí. Válka, potom je jen tehdy správná, když vykonávání násilí je rigorózně limitováno na individuální zločince. Můžeme sami posoudit, jak mnoho válek nebo konfliktů v minulosti splnilo tato kriteria... Jestliže klasické mezinárodní právo omezovalo a kontrolovalo válčení, a bránilo jeho rozšiřování, moderní mezinárodní právo v pokusu potlačit 'agrese' a zrušit válku jen zaručuje, jak uvedl velký historik Charles Beard, marnou politiku 'trvalých válek za trvalý mír'." (Murray N. Rothbard)


"Druhá Wilsonova výmluva pro věčnou válku... je ještě více utopická: jde o ideu, že je morální povinností USA a všech jiných národů vnutit 'demokracii' a 'lidská práva' celému světu. Ve zkratce, tam kde na světě je 'demokracie' zcela bezvýznamná a 'lidská práva' jakékoliv ryzí formy prakticky neexistují, že jsme povinni vzít meče a vést věčnou válku pro vynucení této utopie nad celým světem pomocí pistolí, tanků a bomb." (Murray N. Rothbard)

 

(1) Viz zde: https://mises.org/wire/trump-readies-new-pentagon-spending-binge. A zde: http://www.politifact.com/truth-o-meter/statements/2016/jan/13/barack-obama/obama-us-spends-more-military-next-8-nations-combi/. Další odkazy viz původní článek na Mises.org.