Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč socialismus podporuje “volnou lásku” před rodinou

24. 1. 2019

[Autor Llewellyn H. Rockwell jr. Vyšlo na Mises.org dne 5. XII. 2017]

 

Spisovatel G. K. Chesterton nazval rodinu anarchistickou institucí. Mínil tím, že rodina nevyžaduje žádnou aktivitu státu, aby vznikla. Její existence plyne z fixních skutečností v nátuře člověka, s její formou vytříbenou rozvojem sexuálních norem a pokrokem civilizace. Toto pozorování je konzistentní s brilantní diskusí stran rodiny v mistrovském díle Ludwiga von Misese knize „Socialismus“, prvně vyšlé roku 1922. Proč se zabývá Mises rodinou a manželstvím v ekonomické knize vyvracející socialismus? Mises porozuměl – na rozdíl od mnoha ekonomů dneška – že odpůrci svobodné společnosti mají širší agendu, která obvykle začíná útokem na nejvíce rozhodující buržoasní instituci.


„Návrh na transformaci vztahů mezi pohlavími jde dlouho ruku v ruce s plány na socializaci výrobních faktorů,“ poznamenává Mises. „Manželství má zaniknout spolu se soukromým vlastnictvím… Socialismus neslibuje jen blahobyt pro všechny, ale rovněž universální štěstí v lásce.“ Mises poznamenal, že kniha „Žena a socialismus“ od Augusta Bebela, chvalozpěv na volnou lásku publikovaný roku 1892, byl nejvíce čteným levičáckým traktátem své doby. Toto spojení socialismu a promiskuity mělo taktický význam. Jestliže nekoupíte smyšlenou zemi magicky se jevící prosperity, potom se můžete zaměřit na naději osvobození od sexuální odpovědnosti a vyzrálosti.


Socialisté navrhují svět, v kterém by nebyly žádné sociální překážky pro neomezenou osobní radost, s rodinou a monogamií jako prvními překážkami, která musí jíti pryč. Fungoval by tento plán? Bez šance, říká Mises: socialistický program pro volnou lásku je nemožný stejně jako socialistický ekonomický program. Oba jdou proti omezením, která jsou vlastní reálnému světu. Rodina, jako struktura tržní ekonomiky, není produktem politiky, ale dobrovolného sdružování, podstoupeného nutně z důvodu biologické a společenské reality. Kapitalismus (ve smyslu soukromé vlastnictví výrobních prostředků) posiluje manželství a rodinu, protože klade důraz na shodu se všemi společenskými reáliemi. Rodina a kapitalismus tak sdílejí společný institucionální a etický základ. Pokoušením se o jejich zrušení, socialisté by nahradili společnost založenou na smlouvě společností založenou na násilí. Výsledkem bude totální společenský kolaps.


Když demokratičtí socialisté Sidney a Beatrice Webbovi cestovali do Sovětského svazu, dekádu po napsání „Socialismu“ Misesem, oznamovali jinou realitu. Nalezli ženy osvobozené od jha rodiny a manželství, žijící veselé a plnohodnotné životy. Byla to více než fantasie – vlastně zatracená lež – stejně jako jejich tvrzení, že sovětská společnost se stala nejvíce prosperující společností všech dob. Žádný příčetný intelektuál nevezme více za svou plně rozvinutou socialistickou ekonomiku, ale naředěná verze socialistické agendy pro rodinu je hnací silou pro většinu americké sociální politiky. Tato agenda jde v ruku v ruce s omezováním tržní ekonomiky v jiných oblastech. Není to náhoda, že vzestup volné lásky v USA doprovází vzestup plně rozvinutého státu blahobytu. Cíl osvobození od práce (a úspor a investic) a osvobození od sexuální přirozenosti pramení ze stejného ideologického motivu: překonat fixní reálie dané přírodou. Jako výsledek tím trpí rodina, přesně jak Mises předpověděl. 


Zatímco by měli být obhájci rodiny a zastánci kapitalismu (ve smyslu soukromého vlastnictví výrobních faktorů) spojeni jednou politickou agendou za účelem rozbití intervencionistického státu, typicky tomu tak není. Obhájci rodiny, i ti konzervativní, často ostře kritizují finanční kapitalismus jako odcizující sílu, a obhajují špatné politiky, jako jsou cla, federální monopoly a minimální mzdy pro ženaté a vdané. Ve stejnou dobu, stoupenci svobodného podnikání prokazují malý zájem o upřímná znepokojení obhájců rodiny. A nikdo se nezdá být zaujat radikálními útoky jak na svobodu, tak na rodinný život, tyto útoky representují vládní politiky jako dětské pracovní zákonodárství, veřejné školy, sociální zabezpečení, vysoké daně a socializovaná medicína. Dle Misesova pohledu toto upozaďování není nutné.


„Není náhodou, že návrhy stran nakládání s muži a ženami jako radikálně rovnými, regulování sexuálních vztahů státem, dávání děti od narození do veřejných jeslí a zajišťování toho, aby se děti a rodiče navzájem ani neznali, pochází od Platóna.“, který neměl žádnou péči stran svobody. Ani není náhodou, že stejné návrhy z těchto dnů jsou protlačovány lidmi, kteří nemají ani nejmenší ohledy na rodinná anebo ekonomická práva.