Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nad programem Strany nezávislosti České republiky

24. 7. 2018

Úvod
Minulý rok jsem představil články s hodnocením programů alternativních stran u hlediska klasického liberalismu. Poměrně liberální (čili klasicky liberální) se jevili býti Svobodní (ti více) a Realisté (ti méně) - články jsou ZDE a ZDE. Ovšem podotýkám, že od doby svého vzniku nebyly tyto články aktualizovány a je možné, že některé změny v programech těchto stran se od té doby udály. A možná, že se do obecních voleb ještě nějaké změny odehrají. Zvláště je to možné u strany Svobodných, která prochází určitým kvasem. Tento rok se ovšem objevila další strana (transformovala se z hnutí, které se nepříliš úspěšně účastnilo loňských voleb do sněmovny, a které usilovalo o vystoupení z EU), a to "Strana nezávislosti České republiky" (název zřejmě inspirován úspěšnou britskou UKIP). Část personálu této strany předtím působila ve Svobodných a svým odchodem si získala mezi Svobodnými velkou "popularitu". I tak je však dobré se na program Strany nezávislosti podívat.

 

Svoboda a vlastnictví od Ludwiga von Misese jako kniha


Jak si tedy stojí program Strany nezávislosti České republiky z pohledu klasického liberalismu? V úvodu programu se můžeme dočíst tato slova: "Chceme žít v zemi, kde je bezpečno a která se dokáže bránit. V zemi, kde jsou jednoduché a srozumitelné zákony, kde jsou zajištěny nezbytné služby a skutečná veřejná pomoc pro ty, kteří se o sebe nemohou postarat sami. Ceníme si podnikavosti, spořivosti a také smyslu pro povinnost, osobní zodpovědnost a rodinu. Nechceme stát, který se na základě nějakých teorií marně snaží řídit společnost a životy lidí." (1). To zní pěkně, ale zároveň trochu neurčité, podívejme se tedy do programu dále. Program je psán docela nápaditě, a to jako by ho psal někdo z budoucnosti, čili jakoby po té, co strana svůj program úspěšně realizovala.

 

Právo
Jeden z mého pohledu nejdůležitějších bodů programu najdeme v sekci "Zákony a spravedlnost". Kde se jakoby z pohledu žádoucí budoucnosti píše, že: "Zavedli jsme skutečnou presumpci neviny každého občana. Zrušili jsme zákony, které potíraly svobodu slova a projevu. Mohly za nimi možná stát dobré úmysly, ale nakonec se vždycky obrátily proti lidem. Odmítli jsme zločiny bez oběti a stát už pomocí zákonů lidi nevychovává.". Jinde pak stojí: "Zdravá prevence je součástí bezpečnosti, avšak za všech okolností platí presumpce neviny a stát neperzekuje ty, kteří nic neudělali, jen by snad mohli." (2). Za toto lze dát obrazně palec nahoru. Presumpce viny se nám tu zabydluje čím dál více, císař Josef II. se snad z toho musí už obracet v hrobě. Dle programu strana dále plánuje zrušit řadu nesmyslných zákonů a zjednodušit právo (3). Strana odmítá poměrně dost jasně nucenou imigraci, která se nás potencionálně může týkat: "Hranice České republiky nikdy nebyly jen čárou na mapě, o které se dalo diskutovat. Jsou základem existence každého státu. Jsou nedotknutelné a hlasování jiných zemí o tom, kdo a proč k nám může přijít ze světa a žít tu s námi, pro nás nemělo a nemá žádnou váhu.". A je - což s imigrací může i docela souviset - zároveň striktně pro veto tak, aby ČR nemohla být zatažena do válečného konfliktu pomocí rozhodnutí učiněných hranicemi, bez souhlasu představitelů země. (4). S imigrací zřejmě volně souvisí i snaha učinit neziskové organizace nezávislými na veřejných penězích (5).

 

Pro stranu je dle jejího programu zásadní, že bezúhonní a netrestaní občané mají právo držet a nosit zbraň kvůli ochraně sebe, rodiny i spoluobčanů v nouzi (6). S tím lze jen souhlasit, protože je nutné připomenout ten fakt, že empirické studie stran zákazu střelných zbraní na počet vražd jsou velmi neurčité - jsou známy i případy, kdy zákaz střelných zbraní vedl k nárůstu počtu vražd (7).

 

Strana nezávislosti počítá s institucí všelidových hlasování, ovšem s jednou zásadní a pro klasický liberalismus významnou podmínkou: "Závazná všelidová hlasování se stala důležitou součástí rozhodovacích procesů tam, kde se jedná o budoucnosti země i pro příští generace. Nikdy se však nehlasuje o soukromém majetku, který je hlasováním nedotknutelný." (8). Samozřejmě nechybí i referendum o EU. Včetně toho, že tvůrci programu ovšem očekávají, že referendum dopadne pro vystoupení z této instituce (9). To se sice může stát, ale nemusí.

 

Daně, podnikání a práce
V sekci "Práce a pomoc" se píše, že základem je svobodnější práce, což znamená méně zásahů státu do vztahů mezi zaměstnavateli, zaměstnanci, odběrateli a dodavateli zboží a služeb. Stát se má věnovat jen tomu, co je opravdu nezbytné. Nemotá se tak lidem do života a nehází jim klacky pod nohy; je jen nablízku, když se někdo opravdu dostane do nouze. Dále se zde píše: "Žijeme v zemi, kde už neplatí „dejte mi, mám nárok,“ ale „mám šanci si pomoci sám.“ V zemi, kde už neplatí „budu sedět, počkám si a někdo se postará,“ ale „zvedám se a jdu se postarat sám.“ Nízké zdanění práce a zisku zajišťuje lidem vyšší příjmy a umožňuje uspokojovat potřeby rodin, poskytuje příležitost pro nové investice firem a vznik nových pracovních míst. Zároveň má náš stát záchrannou síť pro ty, kteří si v danou chvíli skutečně nedokážou pomoci sami a neuspějí u svých blízkých ani u charity." (10). Nízké daně (dle programu ...Čím více stát projedl, tím méně zbylo lidem, kteří peníze vydělali....), důraz na to, že se člověk má postarat především sám a jen omezená státní záchranná síť jsou v souladu s klasickým liberalismem, ale jsou dobrý východiskem i z pohledu paleolibertariánů.

 

Podnikání se má dle Strany nezávislosti dostat větší svobody a dotace mají být odstraněny. Takhle nějak má vypadat dle programu strany budoucnost podnikání: "Zaměstnavatelé, zaměstnanci a živnostníci vytvářejí nové hodnoty, a my k nim proto chováme respekt a úctu. Aby mohli všichni naplno využít svůj potenciál a poctivě a spravedlivě spolupracovat, dopřáli jsme jim více svobody a výrazně omezili zásahy státu. Nyní máme konečně nezávislý soukromý sektor, kde vládne zdravá konkurence a soutěž – bez veřejných dotací, které vedly ke korupci a neférovému zvýhodňování. Dnes už stát nezasahuje do využití soukromého majetku a každý živnostník, podnikatel a firma si rozhodují o tom, jak a pro koho budou jejich provozovny využívány. " (11). Komentář zde netřeba.

 

Vzdělání, zdravotnictví a doprava
Co třeba vzdělání? V programu se píše, že vzdělání je vlastní investice každého člověka a konečným cílem by mělo být: Školy jsou nezávislé na politice státu, poskytují vzdělání jako službu a soutěží mezi sebou spravedlivě o přízeň žáků i rodičů (12). To zní docela slibně, ale také poměrně dost neurčitě. Co si pod tím představit? Soukromě bych uvedl, že by nebylo špatné nějaké vyjádření stran možnosti domácí výuky po celou dobu nutné docházky na základní školu (tedy nejen v případě I. stupně základní školy, jak je tomu dnes), doprovázené ideálně slevou na daních. 

 

Co zdravotnictví? V ideálním světě SNČR pro zdravotnictví platí, že: "Základní zdravotní péče je dostupná pro každého občana České republiky – chudé i bohaté, staré i mladé. Základní zdravotní pojištění je dostatečnou zárukou, že je postaráno o každého, kdo to opravdu potřebuje. Ve společnosti se vedla dlouhá diskuse, jak do zdravotnictví přivést nové peníze. Nakonec se to podařilo. Nyní je možné připlatit si za služby nad rámec standardu, pokud se pro ně pacient rozhodne. Původní systém ve zdravotnictví jen brzdil vývoj – nepřipravili jsme nemocnice o peníze, jež si bohatší lidé připlácejí za služby a péči. Neodmítli jsme žádné peníze, které byl kdokoli ochoten zaplatit, protože ještě lepší zdravotní péče vždy vyžaduje nemalé zdroje. Tímto provázaným systémem financování, které je z velké části dobrovolné, postupně zvyšujeme ve zdravotnictví standard pro úplně všechny. Bohatší lidé tak dobrovolnou úhradou nad rámec standardu přispívají na postupně lepší služby a vývoj nových léků i těm, kteří by si to jinak nemohli dovolit." (13). Zhruba jde o podobné řešení, které mají ve svém programu Svobodní (14). Podobně jako v případě Svobodných lze napsat, že zde jde o kroky správným směrem.

 

Co se týká dopravy, uvádí program následující: "Lidé ví nejlépe, jaké jsou jejich potřeby v oblasti dopravy – ne politik, který sedí v kanceláři nebo na schůzi Sněmovny. Odstranili jsme jakékoli diskriminace účastníků dopravního provozu, které vznikly jako nátlak zájmových skupin a pod záminkami obecného blaha. Odmítli jsme například umělé zásahy do lokální dopravy, ovlivněné dříve politickou ideologií, které vedly k postupnému úpadku takto omezených lokalit. Tyto oblasti ve městech opět žijí svým životem a prosperují." (15). Pokud je tím myšleno připuštění konkurence například, co se týče MHD a taxislužby, tak jde z hlediska klasického liberalismu, ale i paleolibertariánství o krok správným směrem. Nicméně možná interpretuji tento bod programu špatně a určité rozvedení záměrů by zde nebylo na škodu. Podobně, tedy nepříliš jasně, na mne působí kapitola o zemědělství a potravinách (potravinová nezávislost versus neomezování mezinárodního obchodu), ale je zde zmíněno zrušení státní podpory pěstování technických plodin a maximální nezávislost zemědělství na státu (16).

 

Překvapivě v programu není nic o starobních důchodech! Problému, který se bude muset v následujících letech nějak řešit.

 

Decentralizace
Z pohledu těch, kdo usilují o rozšíření panství svobody, je zajímavá část programu zvaná "Místní rozvoj". Zde se píše: "Kdo ví nejlépe, co která oblast potřebuje? Určitě lidé, kteří tam žijí. Představa, že někde v nějaké centrále, natož za našimi hranicemi, mají lepší informace a nápady, byla zcestná a sloužila jen jako další zdroj korupce. Prosadili jsme proto větší nezávislost místních územních celků na vzdálených centrech. Místní rozvoj byl vždy důležitou součástí společenství lidí, ovšem teď je konečně přirozený. Jednotlivé lokality mezi sebou férově soutěží o to, kdo poskytne dobré místo k životu svým obyvatelům a místním firmám." (17). Decentralizace je obecně považována za něco, co rozšíření panství svobody spíše podporuje a poměrně mnoho stoupenců svobody ji prosazuje jako druhé či třetí nejlepší řešení. Na lokální úrovni bývají důsledky mylné politiky přece jen o něco zřejmější a hlavně i bolestivější. Navíc tu vládne určitá konkurence, kterou je ovšem nutné doplnit mimo jiné i nezasahováním v podobě dotací, které mají neúspěšným regionům anebo obcím pomoci s dorovnáním příjmů anebo sanací špatného hospodaření.

 

Závěr
S ohledem na začátku zmíněný kvas ve straně Svobodných, který možná nějaké změny přinese a možná nepřinese žádné změny, zde nebudu dělat žádné pořadí výše zmíněných stran. Nechť si tedy vybere čtenář sám svého favorita. Mám jen pár kritických poznámek na závěr. Strana nezávislosti České republiky působí zatím spíše jako one-man šou, byť docela profesionální šou. Profesionalita se naopak poněkud vytrácí ze strany Svobodných, pár týdnů před obecními volbami by mělo být o postojích strany jasno a na venek by se strana měla tvářit jednotně. Velkým problémem je, pro klasicky liberálně orientovaného člověka, u Realistů obnovení povinné vojenské služby pro muže, tedy přesněji jde o tříměsíční povinné vojenské cvičení. Toť vše.

 

(1) Naše vize [online, 2018]. Dostupný z (přístup VI/2018): http://www.strananezavislosti.cz/program/. Jedna připomínka: program obsahuje i několik překlepů či chyb.
(2) Tamtéž.
(3) Tamtéž.
(4) Tamtéž. Podobně viz sekci programu zvanou "Zahraniční vztahy".
(5) Tamtéž.
(6) Tamtéž.
(7) Brvnišťan, D. O tom, prečo je vražda zlá, ale zbraň dobrá [online, 2010]. Dostupný z (přístup VI/2018):  http://libinst.cz/daniel-brvnistan-o-tom-preco-je-vrazda-zla-ale-zbran-dobra/.
(8) Naše vize [online, 2018]. Dostupný z (přístup VI/2018): http://www.strananezavislosti.cz/program/.
(9) Tamtéž.
(10) Tamtéž.
(11) Tamtéž.
(12) Tamtéž.
(13) Tamtéž.
(14) Odkaz viz na začátku článku.
(15) Naše vize [online, 2018]. Dostupný z (přístup VI/2018): http://www.strananezavislosti.cz/program/.
(16) Tamtéž.
(17) Tamtéž.