Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných v České republice dodnes představuje ostrůvek svobody v moři povinných státních pojištění. Pojďme se na něj v této stati podívat.

Původní série článků "U rudého snědeného krámu" (vyšlo původně na www.mises.cz), z které byla extrahována notně zkrácená verze v podobě série článků "Za komunistů bylo lépe?". Vzhledem ke značné rozsáhlosti této série jsem ji rozčlenil na menší úseky. Tuto sérii jistě není nutné číst celou, stačí se tu a tam občas začíst a nahlédnout do časů minulých. Tato série článků je zde na webu dostupná celá v jednom pdf dokumentu.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.

Původní série článků "U rudého snědeného krámu" (vyšlo původně na www.mises.cz), z které byla extrahována notně zkrácená verze v podobě série článků "Za komunistů bylo lépe?". Vzhledem ke značné rozsáhlosti této série jsem ji rozčlenil na menší úseky. Tuto sérii jistě není nutné číst celou, stačí se tu a tam občas začíst a nahlédnout do časů minulých. Tato série článků je zde na webu dostupná celá v jednom pdf dokumentu.

Bylo by pravděpodobně možné se zabývat pruským ústavním konfliktem [konflikt mezi pruským panovníkem Vilémem I. a poslaneckou sněmovnou, která zamítla reformu armády, nakonec byla reforma prosazena díky dosazení Otty von Bismarcka do funkce pruského ministerského předsedy, pozn. překladatele] bez jakékoliv zmínky o jméně Ferdinand Lassalle. Lassallova intervence neměla vliv na průběh událostí. Ale věštila něco nového; byl to úsvit sil, které předurčily formu osudu Německa a západní civilizace.

Málo známým faktem působení sociologa Jana Kellera je jeho hluboké porozumění pro lidově tvořivou ekonomickou školu. Profesor Keller patří k jejím hlavním současným představitelům. Pěkně je to vidět na případu jeho knihy "Abeceda prosperity" v hesle "Zbraně".

Pohled na chudobu může být zhruba dvojí. První pohled spočívá na individuálním selhání (subjektivní příčina), to vypadá si takhle: "Chudí jsou kvůli individuálnímu morálnímu selhání, jako lenost, opilství, a nedostatek osobní a občanské hrdosti. Šlechetný stát pomáhající takovým lidem jen udělá věc horší, povzbuzením dalších žadatelů; oslabí dále svépomoc a odhodlání vytvořením cyklu závislosti; a podkope ctnost práce a samostatnosti ve zbytku společnosti zdaněné k financování sociálních dávek.". Druhý pohled se domnívá, že chudoba byla důsledkem řady okolností (objektivní příčiny) jako nezaměstnanost, zdraví, věk a bídné vzdělávání, či jejich kombinace. Špatné chování mělo být tak důsledkem beznaděje chudých.

V roce 2015 vydal Ludwig von Mises institut z Alabamy další knihu ekonoma, filosofa a libertariána H. H. Hoppeho. V tomto příspěvku ji chci trochu přiblížit. Profesor Hoppe patří mezi nejradikálnější publikující libertariány současnoti. Většinou se věnuje ekonomii, historii a etice, ale tentokrát s ním zabrousíme i do oboru antropologie. Začneme v šeru dávných věků lovecko-sběračských skupin.

Původní série článků "U rudého snědeného krámu" (vyšlo původně na www.mises.cz), z které byla extrahována notně zkrácená verze v podobě série článků "Za komunistů bylo lépe?". Vzhledem ke značné rozsáhlosti této série jsem ji rozčlenil na menší úseky. Tuto sérii jistě není nutné číst celou, stačí se tu a tam občas začíst a nahlédnout do časů minulých. Tato série článků je zde na webu dostupná celá v jednom pdf dokumentu.

V časopisu placeném vládou a zvaném "Fórum sociální politiky" číslo 5, rok 2015 vyšel zajímavý článek pod názvem "Vliv reformy systému služeb zaměstnanosti v ČR na realizaci sociálních šetření u agendy hmotné nouze". Článek se primárně zabývá reformou státního sociálního systému připravenou a spuštěnou vládou Petra Nečase a nepříliš povedenými dopady této reformy a konstatuje, že záměry reformy nebyly naplněny [1]. Dle mého názoru šlo spíše je o administrativní reformu stávajícího systému. O tom zde však psát nechci. Chci se naopak zaměřit na v článku popsanou četnost kontroly pobírání sociálních dávek, a to konkrétně dávek v hmotné nouzi. Jedná se o příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Tím samozřejmě nejsou vyčerpány všechny sociální dávky, například příspěvek na bydlení. Výše zmíněný článek však pojednává jen o dávkách v hmotné nouzi.

V této elektronické brožuře se zabýváme dílem populárního sociologa a politika profesora Jana Kellera. Konkrétně zde jde o jeho populární knihu "Abeceda prosperity". Tvrzení v ní obsažené podrobíme kritice z hlediska deduktivní logiky a z hlediska faktů. I přes některá správná pozorování je patrné, že řada Kellerových tvrzení nedává příliš smysl a odporuje i známým faktům. Jeho tvrzení jsou vystavěna většinou na zdůraznění některých negativ, které plynou z nějaké činnosti, ale při současném bagatelizování či neuvedení pozitiv. Takováto tvrzení jsou pak mylně vydávána za objektivní pravdy. Keller se také často a rád vyjadřuje k ekonomickým tématům, ovšem bez toho aniž by aspoň nějakým způsobem ekonomii rozuměl. Jeho kniha je tak sice čtivější a může být v očích řadového čtenáře považována za atraktivní, ale ve skutečnosti se často rozchází s realitou a s tím, co lze vůbec na světě realizovat.

V roce 2015 vyšla v češtině kniha Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR" od francouzského spisovatele Andrého Gida. André Gide nebyl jen spisovatel, ale byl to zároveň i socialista. V roce 1936 podnikl podrobnou cestu po SSSR, jehož byl dle vlastních slov obdivovatel a milovník. SSSR pro něj znamenal více než druhou vlast, příklad a vzor. Gide se vrátil z této cesty poměrně dost zklamaný a napsal o SSSR dvě nelichotivá pojednání (ta tvoří zmíněnou knihu), která vyšla v roce 1936 (Návrat ze SSSR) a 1937 (mnohem kritičtější Poopravení "Návratu ze SSSR"). Cesta ho sice ze socialismu nevyléčila, což zřejmě plyne (?) z této citace: "A bylo by velmi važnou chybou obojí spojovat příliš těsně, takže by za to, co nám v SSSR vadí, mohl někdo vinit právě tu věc.". Ale z obdivu k SSSR ano. Pro zájemce o dějiny socialismu jde o důležitá díla, která přinášejí řadu zajímavých podrobností.

Kdysi byl používán plakát o osudu talentu za kapitalismu - žebrající houslista a o osudu talentu za komunismu (či nacionálního socialismu, už přesně nevím) - houslista hrající před diváky. Byl však osud talentu za (relativního) kapitalismu 19. století skutečně tak špatný? Na rozdíl od předchozích dob byla tehdy totiž možnost vzestupu mnohem větší. V této stati uvedu 27 příkladů takového vzestupu převážně z oblasti Čech v době 19. století. Zabýval jsem se osobami narozenými v letech 1800 až 1885, které se dokázali ze skromných či přímo chudých poměrů anebo z postavení nižších vrstev (maloroníci, venkovští řemeslníci, dělníci, sluhové atd.) vyšvihnout mezi významné a obecně známé osobnosti (a výjimečně opět z této pozice spadnout, někdy až na dno). I když dnešnímu čtenáři některé tyto osobnosti nic už neřeknou, šlo ve své době o lidi dostatečně známé. Každopádně jde o osobnosti, které se kvalifikovali do encyklopedie "Kdo byl kdo v našich dějinách" z nakladatelství Libri. Co vedlo k umožnění tohoto vzestupu? Alespoň tam, kde se mi podařilo najít v literatuře k tomu nějaké informace, se ukazuje, že to byla  charita (nadace, dobrodinci), malý počet dětí v původní rodině, štěstí či i státní podpora. Nejvýznamnějšími se však ukázaly býti podpora příbuzných a přátel a osobní vlastnosti osobností - vlastní píle, pracovitost, skromnost a obecně vysoké časové preference.

V této stati se pokusím podat přehled charity a svépomoci ve středně velkém moravském městě a jeho okolí na příkladu města Kroměříže v době na sklonku 19. století, čili v době tzv. divokého kapitalismu. A to na základě vlastivědné literatury a zdejších novin. Součástí článku bude i snaha dosáhnout nějakého hrubého vyčíslení charity a svépomoci a obecných závěrů. Můžeme zde už teď prezentovat, že charita a svépomoc zde ve zkoumané době velmi kvetly.

Kroměřížské noviny pokrývají i bližší okolí města Kroměříže. Konkrétně Hulín a jeho okolí, Kojetín a jeho okolí a Chropyni a její okolí. Na jih končí zájmová oblast obcemi Zdounky a Kvasicemi. Vše jsou to sídla do ca 10 kilometrů od Kroměříže ba i méně. Zdá se, že v charitě a svépomoci okolí Kroměříže překonávalo samotné město. Anebo se jí v novinách prostě jen dostalo větší pozornosti. Menší města a obce tehdy žila také bohatým životem plným charity a svépomoci.

2. března (2016) by byly devadesáté narozeniny Murraye Rothbarda. Kdyby žil, můžete si býti jisti, že by byl vzhůru celou noc, procházejíce výsledky (volebního) super úterý. V každých volbách byl schopen poskytnout detailní vysvětlení o každém zúčastněném kandidátovi, záležitosti, frakci, ekonomickém zájmu, novinách, časopisu a televizní stanici.

Aktualizováno. Zamyšlení nad kriminalitou za komunismu a nyní.

Další věcí, která se v knize "Abeceda prosperity" sociologa profesora Jana Kellera neobešla bez kritiky, je automobil. Jakožto na "symbolu" "zlého" individualismu nenechal Jan Keller na automobilu ani šroubek suchý.

Kdysi byl používán plakát o osudu talentu za kapitalismu - žebrající houslista a o osudu talentu za komunismu (či nacionálního socialismu, už přesně nevím) - houslista hrající před diváky. Byl však osud talentu za (relativního) kapitalismu 19. století skutečně tak špatný? Na rozdíl od předchozích dob byla tehdy totiž možnost vzestupu mnohem větší. V této stati uvedu 25 příkladů takového vzestupu převážně z oblasti Čech (a tentokrát občas i z Moravy) v době 19. století. Zabýval jsem se osobami narozenými v letech 1800 až 1885, které se dokázali ze skromných či přímo chudých poměrů anebo z postavení nižších vrstev (maloroníci, venkovští řemeslníci, dělníci, sluhové atd.) či nuzných poměrů v pozdějších stádiích života vyšvihnout mezi významné a obecně známé osobnosti (a výjimečně opět z této pozice spadnout, někdy až na dno). I když dnešnímu čtenáři některé tyto osobnosti nic už neřeknou, šlo ve své době o lidi dostatečně známé. Každopádně jde většinou o osobnosti, které se kvalifikovali do encyklopedie "Kdo byl kdo v našich dějinách" z nakladatelství Libri.