Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Dost lidí je si vědomo toho, že do budoucna nebudou státní starobní důchody zrovna dvakrát valné. Díky zadlužení státu, prodlužující se délce života, rostoucímu počtu důchodců, nákladů na zdravotnictví, inflaci, nízkému hospodářskému růstu, omezování lidské činorodosti regulacemi a podobně hrozí, že starobní důchody vyplácené státem budou dosti nízké. K tomu se bude muset zvednout věková hranice pro odchod do důchodu. Řada lidí si proto na starobní důchod spoří a snaží se tak nespoléhat jen na stát. Někteří ekonomové se ovšem domnívají, že tyto úspory nejsou dostatečné, větší úspory však neumožňuje dost vysoké daňové zatížení pracujících. Tomu se zde ovšem věnovat nebudeme. Zpět tedy k důchodovému spoření. Ke spoření lidé mimo jiné využívají i penzijní fondy. Ty však mají jeden skrytý háček. Člověk si musí být totiž vědom do čeho investuje.

Poslední vlna mazání nepohodlných příspěvků na Facebooku vyvolala mezi příznivci svobodné společnosti celkem žhavou diskusi o regulování či neregulování tohoto mazání příspěvků či, jak někdo říká, cenzury. Diskuse se vede okolo svobody podnikání. Většina příznivců svobodné společnosti se spíše kloní k tomu, že usilujeme-li o rozšiřování panství svobody nelze regulovat podnikání soukromé firmy. Což je naprosto správný postřeh. Někteří další z této skupiny k tomu dodávají, že nespokojení lidé mohou jít jinam, což je možné, protože Facebook nějakou konkurenci má. A samozřejmě má ji i v širším slova smyslu, a to v podobě psaní různých blogů, jako je třeba tento. Rozhodně lze jen doporučit využívat vedle sociálních sítí i klasické www stránky! Vždyť mnoho lidí ani sociální sítě nepoužívá anebo je používá jen ojediněle. Tím by se dalo skončit a jít řešit něco jiného. Avšak tímto se rozhodně skončit nedá.

To, že Adolf Hitler a jeho režim byli poměrně dost rovnostářští, plyne už z předchozích dvou dílů této série článků (Hitlerův socialismus a Hitlerův stát blahobytu). Tento díl tedy bude spíše jen doplňkem předchozích. Adolf Hitler se již ve své známé knize "Mein Kampf" vyjádřil o tom, že všeobecné vyrovnávání (bohatství a chudoby, odstranění příliš velkých mzdových rozdílů) je jistě spravedlivým vývojem, byť pouze ono je pro jeho hnutí nedostatečným.

Pokud chcete vědět, proč si s některými libertariány naprosto nerozumíte a proč s některými se naopak velmi shodnete, čtěte. Urza, přední český anarchokapitalista, se konečně přiznal, že je progresivní "thick" levicový libertarián a morální relativista (tj. neexistuje objektivně poznatelné dobro a zlo). Tohle přiznání je nejen pro libertariány, ale i např. pro Stranu svobodných občanů, kde zuří „válka“ mezi levicovými a pravicovými libertariány a jejich spojenci, zásadní.

Zastánci volného trhu mají jasno, co by se mělo udělat se státními službami a činnostmi – měly by být privatizovány. Zatímco panuje značné zmatení ohledně toho, jak by tohoto procesu mělo být dosaženo, tak cíl je křišťálově jasný. Ale co, kromě snahy o urychlení privatizace, a vynucování si tohoto procesu nepřímo snižováním rozpočtů vládních agentur, má být mezitím prováděno? Nad tímto problémem se zastánci svobodného trhu sotva zamysleli. A to jsou jejich myšlenky ještě dost zamotané.

Vyhnání Čechů ze Sudet je poněkud mystickou událostí. Jedni tvrdí, že Čechy nikdo moc nevyháněl. A že pokud někteří lidé odešli, tak šlo jen o státní úředníky, kteří by stejně odešli kvůli své specializaci, a kteří vesměs přišli na svá místa až po roce 1918. Jiní tvrdí, že k vyhnání došlo, a že byly vyhnány statisíce lidí. Jak to tedy bylo? Kolik zhruba těch lidí bylo a kolik z nich bylo úředníků? Jaké byly důvody pro jejich odchod? Nebyly používány negativní pobídky pro „povzbuzení“ k odchodu, jako je třeba násilí? Na to se snaží k výročí 80 let od uvedených událostí odpovědět tento obsáhlý článek.

Měl jsem za to, že western jako žánr zemřel a naposledy se dal sledovat někdy v šedesátých letech, protože dnes se z toho stalo "něco", co vyobrazuje Indiány jako soudruhy kibucového typu, které se snaží zlikvidovat bohatí árijští běloši. Ale evidentně jsem se mýlil a dočkal jsem se celkem příjemného pokoukání.